Známky paušalované potravní daně

   Potravní daň byla historickým pozůstatkem cel a poplatků, které ve středověku uplatňovala jednotlivá města ve snaze bránit se přílivu výrobků z okolí, resp. mít podíl z jeho prodej. Časem došlo k její postupné přeměně na určitý druh spotřební daně uvalený na dovoz potravin a nápojů do vybraných měst (tzv. „akcíz“). Na území Československa šlo o města Praha, Brno a Bratislava.

   Daň bylo potřeba uhradit "na potravní čáře". tzn. na pomyslné čáře města. Kde na hlavních vstupních komunikacích zřizovala finanční správa kontrolní body, kde dovozce musel přihlásit "zboží spotřeby" (tj. potraviny, živá hospodářská zvířata, případně i nápoje) a podle sazebníku (množství, váhy) zaplatit potravní daň. Jako doklad o zaplacení obdržel zvláštní stvrzenku (boletu). Tento rakousko - uherský model převzal (spíše automaticky než ze skutečné hospodářské potřeby) i nově vzniklý československý stát. Ustanovením č. 264 a 265 z dubna 1920 byl pak nově upraven zákon o potravní dani na čáře. Z filatelistického hlediska je na něm nejzajímavější fakt, že k přepravě potravin bylo možno použít i služeb balíkové pošty, kdy daň měla pro fiskální úřad zúčtovat pošta. To sebou ovšem neslo řadu problémů a kompetentních sporů, které byly dořešeny až v roce 1924.
   Až do vydání zákona o potravní dani se každé zboží (zavazadlo apod.) kontrolovalo a zdaňovalo podle obsahu. Vzhledem ke značnému nárůstu pohybu osob a zboží byl zaveden tzv. paušál potravní daně (1 zavazadlo = daň 1 Kč, apod.), který řešil zdaňování obsahu menších zavazadel s potravinami přiváženými do města. Obdobně se později postupovalo i u zásilek přepravovaných poštou (tj. balíků s potravinami). Konkrétně se potravní daň vybírala na p.ú. Praha, Brno a Bratislava, na které přicházely zásilky se zbožím podléhajícím dani. Potravní daň zde vyměřovali pověření příslušníci finanční stráže, kteří také kontrolovali zásilky, což dosvědčují vzácné nálezy bolet a jejich částí s otisky poštovních razítek, které se dochovaly na balíkových průvodkách. Později se místo bolet začaly v Praze používat speciální nálepky v podobě kolku.
   Tento postup však byl drahý, složitý a vzhledem k trvanlivosti zasílaných potravin i pomalý. Na podzim roku 1924 došlo k dohodě mezi ministerstvy financí a pošt o novém způsobu vybírání daně, který byl uplatněn od roku 1925. Poštovní úřady měly nadále vybírat potravní daň sami, a to paušálně bez detailní kontroly balíků. Poplatky se vybíraly jen u balíků s deklarovaným obsahem potravin, hradil je příjemce zásilky a byly zúčtovány zvláštními známkami potravní daně, které vydávala pošta.
   Známky měly být nalepovány na balíkové průvodky tak, aby byly při oddělení ústřižku průvodky přetrženy, v praxi se tak ale mnohdy nedělo. Většina známek byla rovněž znehodnocena poštovním razítkem, přepisem či škrtem, nacházíme však i známky znehodnocené jen přetržením nebo vůbec ne.
   Nové paušální poplatky potravní daně (platné od 01. 03. 1925 až do konce existence ČSR) byly následující:
   Balíky o hmotnosti do 5 kg…… 1 Kč  5 - 15 kg………. 2 Kč  15 - 25 kg……..3 Kč

   Mezi filatelisty se ještě stále vedou spory o tom, zda známky potravní daně patří, anebo nepatří do filatelistických sbírek. Mi se domníváme, že ano. Známky potravní daně sice sloužily formálně výběru této daně, ale jinak jejich vydání a používání bylo plně v rukou pošty a jejich zaměstnanců. Z hlediska provozu šlo tedy o službu pošty. Dokonce i výnosy z této daně připadly téměř z 90% poště za provozní režii spojeno s výběrem daně (ministerstvo financí získalo jen 10, 5 % výnosu z prodeje známek).
   Známky se vyskytují na poštovních celistvostech a bývají znehodnoceny poštovními razítky. Navíc je jako poštovní známky označil i sám jejich vydavatel (např. ve VMPT č. 6 z 11.02. 1937) a také se s nimi zacházelo stejně jako se známkami (viz. např. použití známek doplatních). Dá se rovněž najít řada analogických cenin, které mají spíše charakter kolků, ale přesto jsou sběrateli běžně používány za filatelistický materiál. Z mnoha příkladů uvádíme namátkou uvádíme namátkou připouštěcí známku Terezín, balíkové průvodky s přitištěným kolkem s kresbou známky Hradčany či Holubice ne rakouské novinové kolky.
   Pro náročnější sběratele mají známky potravní daně naopak zvláštní kouzlo, neboť byly určeny výhradně pro poštovní provoz a jejich vydání i používání je prosto jakékoliv spekulační nebo filatelistické motivace.
   Známky potravní daně tedy možná nejsou typickými poštovními známkami, jistě jsou však známkami, které mají plný nárok na své místo v katalogu, odborné literatuře i filatelistických sbírkách. Nesporně totiž mají s poštou a jejím provozem mnohem víc společného, než řada jiných známek, které se do katalogů běžně zařazují (viz. např. revoluční vydání, různé „odchylky“ přetiskových vydání, neúřední či poloúřední tisky atd.).

1923 Nálepky (stvrzenky) potravní daně

   Nálepky vydané poštovní správou a používané finančními úředníky pro zdaňování balíkových zásilek potravní daní, tříbarevná litografie, formát cca 37 x 49, 5 mm, Řz 11 ½, papír obyčejný, bílý.

PN2 1 K modrá, červená, černá
PN3 1 K šedomodrá, tm. červená, černá

Rozdíly ve vydáních
Rozdíl mezi nálepkami PN2 a PN3 je dán kromě odlišných barev zejména rozdíly kresbě obrazu. Kromě rámečku (PN2 jednoduchý, PN3 dvojitý) a celkového provedení kresby lva lze najít rozdíl např. ve znaku na prsou lva (PN2 vybarvený, PN3 nevybarvený) a v použitých typech písma.

Kresba českého lva v oválu s textem: „Paušálovaná potravní daň za 1 poštovní zásilku do 10 kg“.

Celistvosti

   Nálepky byly používány pouze v Praze. V Brně a Bratislavě nejsou doloženy (používaly se zde bolety). Vzácně lze nalézt celé nálepky PN2, častěji pak jejich části na ústřižcích balíkových průvodek. U těžších zásilek (nad 10 kg) se daň zúčtovala dvojicí nálepek. Nálepky PN3 nebyly necelistvostech dosud předloženy.
   Výjimečně se vyskytují i smíšené frankatury nálepek a doplatních známek emisí 1919 - 24.