Historie Východního Slezska ( Těšínska )

            Knížectví těšínské, jehož východní hranici tvořila řeka Biala, bylo trvale přivtěleno k zemím Koruny české už ve 14. století za panování krále Jana Lucemburského ( smlouvou v Trenčíně z roku 1335 ). V tomto svazku zůstalo nepřetržitě po 600 let, až do 28. července 1920. Obyvatelstvo těšínského Slezska bylo z 85% původu slovanského. V době husitské byla zavedena čeština jako úřední řeč, což zůstalo nezměněno až do doby panování Marie Terezie, kdy byla postupně zaváděna do českých škol a úřadů němčina a Těšínsko se značně poněmčilo. Příslušníků polského národa zde bylo v té době málo a polština se v českých školách a úřadech začala více používat teprve po roce 1848 a zejména v letech 1870 - 1890, kdy se začal mohutně rozvíjet průmysl hutní a horní. Tehdy se tisíce polských příslušníků stěhovaly z Haliče za prací do dolů a železáren. Při sčítání lidu v roce 1900 se k polské obcovací řeči přihlásilo 60% obyvatelstva, k české 24%, zbytek tvořili Němci. Z celého uhelného revíru byla česká správa jen v Petřvaldě a Orlové, v ostatních obcích byla německá nebo polská. V letech 1910 - 1914 přešlo opět několik obcí v oblasti uhelného revíru do české správy; konkrétně šlo o Lazy, Dolní a Prostřední Suchou, Dětmarovice, Michálkovice, Muglinov a Malé Kunčice ( což byla asi polovina obcí v uhelném revíru ). Pod polskou správou zůstaly Poruba, Karviná, Doubrava a Horní Suchá. Procento českých obyvatel se v tomto období zvyšovalo. Podle sčítání z roku 1921 byl skutečný poměr Čechů a Poláků na českém Těšínsku přibližně 1:1. Během světové války v letech 1914 - 1918, zvláště v posledním roce, byl vzájemný vztah obyvatel obou slovanských národností na Těšínsku přátelský; vedl je totiž společný cíl: dosáhnout státní samostatnosti. O hranicích nových států se na veřejnosti neuvažovalo. V diplomatických kruzích se však předpokládalo, že musí dojít k rozdělení Těšínska již v zájmu přátelského soužití, ale že se tak stane smírnou dohodou. To se však bohužel nestalo a spory o toto území, které hrozily vypuknutím válečného konfliktu, vedly k návrhu na plebiscit. Nakonec rozdělení Těšínska vyřešila až konference velvyslanců v Paříži.

Vývoj těšínské otázky po vzniku ČSR

               Rozpadem Rakouska - Uherska a vznikem ČSR 28. října 1918 začalo období sporu o Těšínsko, které skončilo až 28. července 1920 rozhodnutím konference velvyslanců a jeho rozdělení. Už 29. října 1918 byl ustanoven v Polské (nyní Slezské) Ostravě Zemský národní výbor, aby se ujal vlády ve Slezsku na základě stanoviska historické příslušnosti Těšínska k čs. státu. Dne 30. října 1918 vytvořili Poláci v Těšíně polskou Národní radu (Rada narodowa) pro Knížectví těšínské, opírající se o právo národnostní. Polská Národní rada prohlásila po dohodě s likvidační komisí pro země rakouské v Krakově dne 30. 10. 1918 celé Těšínsko až po řeku Ostravici za součást polského státu a oznámila, že je vojensky obsadí a ujme se vlády nad celým tímto územím. Její požadavek byl tlumočen Zemskému národnímu výboru v Polské Ostravě, který jej odmítl. Tím začalo nedorozumění mezi oběma státy, polským a československým. Klid na Těšínsku byl tak již v prvních dnech samostatnosti vážně narušen. Připravovali se protestní schůze lidu, které nevěstily nic dobrého. Odpovědné instituce upozorňovaly Národní výbor na hrozící nebezpečí a žádaly, aby mu včas čelili. Na radu pražské vlády vyhnout se v zájmu udržení klidu a pořádku veškerým srážkám, než padne konečné rozhodnutí ve věci hranic Těšínska vládami, dohodl se Národní výbor s polskou Národní radou dne 5. listopadu 1918 v Polské Ostravě prozatímní úmluvu. Úmluva, pro Československo nepříznivá, byla sjednána na národnostním podkladě podle sčítání lidu z roku 1918. Poměr Čechů a Poláků na celém Těšínsku byl tehdy 27% ku 55%; smlouva mněla ráz provizorní bez konečného určení hranic, které příslušelo povolaným činitelům v Praze a Varšavě. Tak bylo dočasně rozděleno celé území Těšínska na zájmovou oblast polskou ( podstatná východní část ) a československou ( západní část kolem obce Dětmarovice ), viz mapa č.1 - demarkační čára a.
         Po této úmluvě náležely československému státu na Těšínsku tyto poštovní úřady:
Baška, Dětmarovice Dobra u Frýdku, Frýdek 1, Frýdek 2, Hrušov, Karlova Huť, Lazy ve Slezsku, Malé Kunčice u Moravské Ostravy, Michálkovice, Orlová, Petřvald ve Slezsku, Poremba, Pražma, Radvanice ve Slezsku, Raškovice, Ratimov, Polská Ostrava 1( od 10. 12. 1919 Slezská Ostrava 1), Polská Ostrava 2 ( od 10. 12. 1919 Slezská Ostrava 2), Staré Hamry, Šenov ve Slezsku, Velké Kunčice nad Ostravicí. Dále sem zahrnujeme později zřízené poštovní úřady Prostřední Suchá (poštovní úřad od 16.1. 1920) a Morávka (poštovní úřad od 1.3. 1920).

Situace na Slovensku, Oravy a Spiše

         Vyhlášením čs. státu v roce 1918 se stalo Slovensko součástí Československa a to z hlediska politického, právního, správního i vojenského ( slovenské území bylo obsazeno československým vojskem ). Vyskytly se však problémy s určením hranic,neboť Slovensko nebylo předtím žádným státoprávním nebo územním celkem. Bylo proto nutné vyžádat si u Válečné rady v Paříži stanovení prozatímních hranic Slovenska ( viz. mapa 2 ). Tímto úkolem byl pověřen náš zástupce dr.Edvard Beneš.
         Prozatímní hranice probíhaly od Bratislavy podél Dunaje k ústí Iplu do Dunaje, podél řeky přes Lučenec až k Odžďanům a potom přímočaře až k přítoku Uže do Laborce, dále podél Uže až k hranicím slovensko - haličským na Užockém průsmyku ( Výnos MNO, čj 2675, přes.dův.). Odtud pak podél hranic haličských směrem západním až po Východní Slezsko. Byly tedy značně odlišné od definitivní hranice ČSR. Tato studie se zaměřuje jen na plebiscitní oblast, tzn. na Slovensku na oblast Oravy a Spíše (viz. mapa 3 ).
         Do Popradu se přesunuly čs. jednotky 15. prosince 1918. Polské vojsko, které postupovalo současně do těchto míst, obsadilo 16. prosince 1918 Podolinec a připravovalo se k postupu na Kežmarok; při příchodu čs. jednotek však tento prostor opustilo. Do 20. prosince 1918 byla téměř obsazena téměř celá spišská stolice. Aby se předešlo k dalšímu pronikání a srážkám mezi československými a polským vojskem, byla 24. prosince 1918 dohodnuta demarkační čára, která vedla od Javoriny směrem na Richvald, Kamionku, Jarembinu, Malý Lipník a Andrejovku k Orlovu (viz. mapa č.3). Demarkační čára byla v platnosti do 14. ledna 1919, kdy polské vojsko na rozkaz varšavské vlády definitivně vyklidilo obsazenou část Slovenska. Oravská župa byla obsazena čs. vojskem koncem roku 1918. Další jednaní byla vedena jen cestou diplomatickou. Situace na Oravě a Spiši byla obdobná jako na Těšínsku; i zde byly národnostní problémy. Podle spisovatele Bohumila Marka zde obyvatelstvo mluvilo nářečím goralským, polsko - slovensko - českým. Toto nářečí prostupovalo severní Spiš, Oravu a naše Jablunkovsko. Obyvatelstvo přitom bylo přitom nejen v nářečí, ale i v národopisu a v lidové kultuře velmi svébytné.
         Bylo těžko rozhodovat mezi národností polskou, slovenskou a českou; každý tu hájil svojí pravdu. Doba znovuzřízení Polska a českého státu, posléze Československa v roce 1918 podle práva na sebeurčení národů, byla nejen dobou velkých rozhodování, přesvědčování a usvědčování, ale i dobou národnostních spojování a rozdělování Poláci, Češi a Slováci a Čechoslováci….).
         V březnu 1919 žádali Poláci ze Spíše pro Polsko celý okres Spišská Stará Ves, Kežmarok, Stará Ľubovňa a polovinu okresu Levoča a Poprad, což bylo podstatně více, než tvořila cela tato sporná oblast. Nejvyšší rada mírové konference pak usnesením ze dne 27. září 1919 určila, že také na Spiši a Oravě má být uspořádán plebiscit. Na Spiši v obcích okresu Spišská Stará Ves a v obci Javorina z okresu Kežmarok, na Oravě pak v obcích okresu Námestovo a v obcích Hladovce, Liesku, Trstené a Ústie nad Oravou z okresu Trstená. Ani zde se pak plebiscit nakonec neuskutečnil.
         Jak je uvedeno výše, tvořila původní hranici slovensko - haličská prozatimní hranici československo - polskou. Tato linie nebyla po skončení plebiscitního údobí plně obhájena. Rozhodnutím velvyslanců o Těšínsku, Oravě a Spiši ze dne 28. 7. 1920 ( Vládní vyhláška ze dne 18. 12. 1924, Sb. z. a n. č. 20 ze dne 11. 2. 1925) byla upravena tak, že na Oravě bylo postoupeno Polsku patnáct a na Spiši třináct obcí ( tučně jsou zvýrazněny obce, ve kterých byla pošta nebo poštovna ):

         Konečnou úpravu státních hranic mezi Československem a Polska dohodla až mezinárodní rozhraničovací komise československo - polská v Brně 11. února 1924 a na konferenci v Krakově 29. dubna 1924. Československo získalo zpět obec Hladovku a Suchou Horu a současně byla Polsku postoupena obec Slovenská Lipnica ( místní část obce Dolná Lipnica ). Vymezení státní hranice bylo provedeno ve dnech:
2. - 5. června 1924 na území Oravy, 16. - 21. června 1924 na Těšínsku.

Vydání Plebiscitních známek s přetiskem SO 1920

   Na žádost dohodové plebiscitní komise v Těšíně došlo 13. února 1920 k vydání přetiskových československých známek pro plebiscitní území Východního Slezska (Těšínska), Oravy a Spiše. Na platných československých známkách a jedné dopisnici, byl proveden přetisk SO 1920. (SO znamená Silesia Orientale - Východní Slezsko a současně i Spiš a Orava.) Tyto známky měly výhradní platnost jen pro poštovní zásilky podané u poštovních úřadů na plebiscitních územích.
   Plebiscitní známky byly vydávány postupně. Hodnoty výplatních známek emise Hradčany s přetiskem S. O. 1920 nezoubkovaná 50 h modrá a zoubkované 1 h, 20 h karmínovočervená, 25 h, 30 h a 60 h byly např. vydány až dodatečně. Vzácné nezoubkované známky 10 h zelená a 20 h karmínová se vyskytly jen nepatrném počtu několika archů, hodnota 10 h v Karviné a 20 h ve Frýdku. Známka 1000 h s černým přetiskem byla sice hned v první zásilce, ale skutečné poštovní použitá se vyskytuje jen velmi vzácně. Výplatní známky s obrazem T. G. Masaryka, s přetiskem SO 1920, byly zhotoveny příliš pozdě, a proto se už v plebiscitním území do prodeje nedostaly. Nemohou se tedy vyskytnout poštovně použité.
   Plebiscitní známky vykazují stejné znaky bez přetisku, tzn. že zde nacházíme příslušné barevné odstíny, nedokonalosti tisku a perforace,kvalitu papíru, deskové značky, tiskové a deskové vady, retuše apod.

Přetisk SO 1920

Druhy přetisků

   U plebiscitních známek rozeznáváme čtyři druhy přetisků: I. druhem byly přetištěny výplatní známky emise Hradčany a známky novinové, druhu II bylo použito na výplatních známkách s obrazem T. G. Masaryka a druhů III. a IV. na známkách spěšných a doplatních. Všechny tyto přetisky mají totožný text (SO120) a jsou dvouřádkové, ale mají různou úpravu přetisku. Což je dáno různými formáty přetiskovaných známek.

Druh I - Horní řádek přetisku tvoří písmena "SO", v dolním řádku je letopočet 1920. Normální výška přetisku (vyskytují se ovšem četné odchylky ve vzájemných vzdálenostech liter) je 8,8 mm, délka 8,5 mm, vzdálenost mezi oběma řádky činí 1,8 mm.

Druh II - Písmena "SO" jsou umístněna v horním řádku přetisku, dolní řádek s letopočtem je rozdělen tak, že číslice "19" je vlevo a číslice "20" vpravo od písmen "SO". Přetisk je umístněn na známkovém poli dole. Celková normální výška přetisku je 7,4 mm, délka 17 mm, vzdálenost mezi řádky činí 0,5 mm.

Druh III - Písmena "SO" jsou nahoře uprostřed, letopočet je rozdělen tak, že číslice "19" je v levém dolním rohu a číslice "20" v pravém dolním rohu známky. Výška přetisku je 12 mm, vzdálenost obou řádek je 5,5 mm. Vyskytují se celkem čtyři různé délky letopočtu 1920 - 21,3 mm, 22 mm, 22,5 mm a 23,2 mm.

Barvy přetisků

   Přetisk SO byl proveden na různých známkách v různých barvách. Konkrétně byly zhotoveny přetisky ve čtyřech základních barvách -
černé, modré, červené a fialové.

Černá barva přetisku

   Je ze všech barev přetisků nejčastější. Má odstíny od šedočerné po sytou čerň. Byly jí opatřeny následující hodnoty známek: viz. tab.

Modrá barva přetisku

   Vyskytuje se v různých odstínech světle modré, šedomodré, tmavomodré až černomodré. Najdeme ji u následujících hodnot známek: viz. tab.
   Některé známkové hodnoty byly opatřeny jak černým tak i modrým přetiskem. Šlo o následující známky: výplatní známky Hradčany 500 h a 1000 h, spěšné známky 2 h a 5 h a doplatní známky 5 h.

Červená barva přetisku

   Vyskytuje se jako rumělková a červená mnoha odstínů, ale rovněž jako karmínová až fialokarmínová. Byly jí přetištěny následující hodnoty známek:

Fialová barva přetisku

   Bylo jí použito jen na výplatní známce s obrazem T. G. Masaryka u známkové hodnoty 1000 h.

Novinové známky

Druh přetisku I

   Přetiskem SO 1920 bylo oficiálně opatřeno pět novinových nezoubkovaných známek, přičemž lze dále rozlišit větší počet různých variant a jejich kombinací jak z hlediska výrazných barevných odstínů známky tak i různých druhů známkového papíru. Přehled těchto variant je uveden v tabulkách. Pro přetištění novinových známek byl použit stejný druh přetisku (a stejné přetiskové desky) jako pro známky emise Hradčany, pouze s menší vzdáleností mezi svislými sloupci přetisků.
   Jednotlivé tiskové desky novinových známek lze odlišit podle deskových vad, vyskytujících se na jednotlivých deskách.

 

Přehled tiskových desek novinových známek, které byl opatřeny přetiskem SO 1920
Hodnota	Tisková deska		Poznávací znaky
2 h	3.		bez označení a ochranných rámů, s počítadly
	4.		bez ochranných rámů s počitadly, deformovaná 2 (-.20)
	5.		bez ochranných rámů, seříznutá desetinná čárka v počitadle pod ZP 91
	6.		dvakrát přerušená čárka v počitadle pod ZP 91 (- - -.20)
	7.		dole seříznutá nula v počitadle pod ZP 99 (1,80)
	8.		dole vpravo seříznutá 2 v počitadle pod ZP 100
	9.		bez označení a ochranných rámů, s počítadly
	10.		dole seříznutá nula v počitadle pod ZP 91

Náklady novinových známek opatřených přetiskem SO 1920

   U jednotlivých hodnot je uveden jen celkový počet kusů přetištěných známek příslušné hodnoty, neboť dílčí náklady u jednotlivých barevných odstínů známek i druhů papíru a jejich kombinací nejsou známy a není možné ani přibližně odhadnout. Pošta totiž jednotlivé varianty nezohledňovala ani neevidovala, a proto oficiálně uváděla vždy jen celkový náklad příslušné nominální hodnoty.

Data vydání

   Data vydání jednotlivých novinových známek nejsou známa, a vzhledem k nedostatku skutečně poštovně přepravených celistvostí nelze doložit dobu vydání ani nepřímo. Výjimkou tvoří jen hodnota 2 h, která je doložena na novinové pásce již ze 7. března 1920 a je tedy pravděpodobné, že tato hodnota byla přetištěna a nejspíš i distribuována už v únoru 1920. S ohledem na výrobní postup při přípravě přetiskových desek lze předpokládat, že také ostatní hodnoty novinových známek byly přetištěny už během února a března 1920. Není však jasné, kdy se tyto hodnoty dostaly na poštovní úřady na plebiscitním území a zda zde byly (především vysoké hodnoty) skutečně používány.

Zoubkování

   Kromě úředně zhotoveného zoubkování existují i tzv. ministerské zoubkování a soukromé zoubkování provedené rovněž v tiskárně České grafické unie v Praze na stejných perforačních strojích. Pro sběratele mají význam jen na známkách použitých na zásilkách z plebiscitního území. U neupotřebených známek nelze prokázat dobu jejich vzniku a odlišit tak od spekulativních výrobků. Zmíněné neupotřebené známky se zoubkováním soukromého původu lze hodnotit jako nejlevnější druh neupotřebených známek. Zde uvedené skutečnosti lze vztáhnout na všechny druhy plebiscitních známek, tj. na známky výplatní, spěšné, novinové i doplatní.
   Makulaturní tisky nejsou nijak vzácné, neboť byly v poměrně velkém množství vyneseny z tiskárny a prodány sběratelům.
   Hodnota razítkovaných známek SO se řídí také vzácností výskytu použitých razítek (resp. jeho druhu či typu) z různých poštovních úřadů, kde byly použity. U zachovalých větších výstřižků či kompletních celistvostí zohledňujeme i typ poštovního použití (dopisnic, dopisnice, doporučená či spěšná zásilka, cenné psaní atd.), resp. typ frankatury (vícenásobná, barevná, smíšená apod.). Samotné razítkované známky s pravým razítkem mohou tedy v některých případech mít i podstatně vyšší hodnotu než známky nerazítkované. Ceny zachovalých celistvostí jsou ještě podstatně vyšší a lze je těžko obecně určit. Zvláště zajímavější nefilatelistické poštovní použití užití (rekomando, expresy, zásilky do ciziny apod.) či frankatury jsou poměrně vzácné a je třeba je hodnotit individuálně. Zvýšenou pozornost je zde pochopitelně třeba věnovat jak pravosti, tak i kvalitě hodnoceného materiálu.

Výrobní vady a zkoušky přetisků

   Plebiscitní známky byly zhotoveny v pražské tiskárně Česká grafická Unie. Jak již bylo uvedeno, vyskytují se na nich stejné či obdobné výrobní vady jako na původních známkách (Hradčany, T. G. M., spěšné, novinové, doplatní), které nebyly opatřeny přetiskem. Jde např. o zvrásněný papír, částečné i úplné obtisky. Z období vlastního zhotovení přetisků jsou známy následující výrobní vady, resp. zkoušky přetisků: strojové i archové obtisky přetisků, převrácené přetisky, nevydané známky, zkusmé tisky, odlišná zoubkování, případně i odlišné barvy přetisku.

Přetisk s vynechaným letopočtem 1920

Přetisk s vynechaným letopočtem 1920

SO 29 10h - fialová - černý přetisk

SO 32 30h - hnědá - černý přetisk

Obtisky

   Strojový obtisk na známce vzniká, pokud nebyl včas vložen papír do tiskového stroje. V důsledku chybějícího papíru se přenese barva z tiskové desky na protilehlý tlakový válec a z něho se pak otiskne na zadní stranu prvního následujícího papíru, který strojem prochází. Obraz strojového obtisku je proto vždy zrcadlově obrácený a při pohledu proti světlu se přes ně kryje s obrazem na lícní straně známky.

   Archový obtisk vzniká v důsledku nedostatečně zaschlé barvy na lícním tisku některého tiskového listu. Na tento list se při skládání různou silou přitiskne spodní část dalšího tiskového listu a nezaschlá barva se na něj přenese. Archový obtisk bývá zpravidla méně výrazný než obtisky strojové, mnohdy je patrný jen na části archu a jde "do ztracena". Obvykle se přesně nekryje s lícním obrazem známky.

 

Přehled strojových a archových obtisků známek SO 1920
Novinové známky
přetisku		strojový	nezoubkované	2 h, 20 h
známky		strojový	Hz 13 ¾ : 13 ½	10 h, 30 h, 6 h (částečný obtisk)
			Řz 13 ¾	10 h

Převrácené přetisky

   Tyto přetisky vznikly vložením přetiskového archu známek pod přetiskovou desku. Jedná se vesměs o výrobky ze zkušební fáze přetisků, které se zřejmě do volného prodeje na poštách vůbec nedostaly. Z téhož nebyly dosud předloženy ani v poštovním provozu.

 

Odchylky přetisků
Převrácené přetisk - PP
SO 28 2h zelená - černý přetisk
SO 30 10h fialová - černý přetisk
SO 31 20h modrá - černý přetisk
SO 32 30h hnědá - černý přetisk

 

Dvojitý přetisk (PD)
SO30 10h - fialová - černý přetisk
SO32 30h - hnědá - černý přetisk
Trojitý přetisk ("PT")
SO30 10h - fialová - černý přetisk

Zkusmé tisky

   Jde vesměs o přetisky vzniklé při přípravě výroby, kdy se zjišťovaly mimo jiné optimální kombinace barvy přetisků a barvy přetiskovaných známek, tvar a druh přetisků, jejich umístnění atd. Mezi sběratele se dostaly neoficiální cestou.

 

Zkusmé tisky přetisků

SO28ZT 2h - zelená - modrý přetisk

SO30ZT 10h - fialová - modrý přetisk

SO31ZT 20h - modrá - modrý přetisk

SO32ZT 30h - hnědá - modrý přetisk