Úvodem

   Všichni jsme s dychtivostí očekávali první vydání československých známek, na kterých autor mistr Alfons Mucha vyjádřil cítění celého národa a víru v nový lepší život.
   HRADČANY máme rádi, jsou naše a vyplňují první stránky našich alb. Odpouštíme jim nedostatky vzniklé nedokonalým způsobem tisku a spěchem. Zůstanou pro nás klasickým vydáním, které skýtá veškeré studijní možnosti ve stejné formě jako steré klasické známky.
   Podrobná studie má být pomocníkem vážným badatelům, kteří ve svých sbírkách zachycují krásu našeho prvního vydání.

Vznik prvních československých známek

   Když se Československo 28. října 1918 osamostatnilo, nebylo zkušeného umělce, tiskaře ani tiskárny, zběhlých ve výrobě poštovních známek, neboť dosud platily v českých zemích rakouské známky tištěné ve Vídni a na Slovensku uherské známky tištěné v Budapešti. A navíc tu byly ještě důsledky právě skončené války - velký nedostatek všeho tiskového materiálu potřebné jakosti.
   První československé známy - s obrazem Hradčan - byly v důsledku těchto okolností tištěny knihtiskem a byly vydány zpočátku jen nezoubkované. Jejich výrobu provázely spěch a neustálé pokusy, jak o tom svědčí trojí výrobní postup, šestkrát upravená kresba, různá jakost a druh papíru, barev, lepu a zoubkování. To vše mnělo za následek vznik velkého množství tiskových nedokonalostí.
   Všechny tyto okolnosti ovšem současně vytvářejí z tohoto vydání nejzajímavější studijní a sběratelský úsek československé známkové tvorby.

Námět

   Československá poštovní správa jako nositel poštovního regálu zamýšlela původně opatřit výtvarné návrhy pro první československé známky veřejnou soutěží. Protože však vypsání soutěže a její průběh by si vyžádal příliš mnoho času, byl opatřením návrhů a zajištění výroby známek pověřen presidiem generálního poštovního ředitelství poštovní tajemník Jaroslav Lešetický. Měl původně projednat přetištění rakouských známek nápisem "Zatimní vláda 28. 10. 1918". Od přetisku však bylo upuštěno a Lešetickému uloženo, aby opatřil příslušné návrhy a zadal tisk nových známek. Jednání proběhlo mezi 30. říjnem a 3. listopadem.
   Návrh vytvořil na vyzvání Jaroslava Lešetického akademický malíř Alfons Mucha, jen ž měl ateliér v blízkosti poštovního ředitelství.
   Vzniku prvních československých známek se časem vytvořily i nedoložené pověsti, některé skutečnosti byly zčásti zkresleny retrospektivními vzpomínkami autora. Přesto je však uvádíme, neboť poskytují a usnadňují pochopení podrobností.
   Podle útržků z kalendáře, na nichž se dochovaly náčrty prvních československých známek, se například kladl jejich vznik dokonce až do dubna 1918, ač je zřejmé, že šlo pouze o nahodile pozdější použití starých kalendářových listů, tak obvyklé u mnoha malířů.
   K desátému výročí vydání prvních československých známek odpověděl Alfons Mucha časopisu Český filatelista na otázky, jež reprodukujeme i s odpověďmi tak, jak byly uveřejněny ve 12. čísle uvedeného časopisu ze dne 15. 12. 1928.

   Alfons Mucha                                           Jaroslav Lešetický

Otázka: " Jak došlo k tomu, že jste navrhl československé známky?"
Odpověď: "Již několik dní před převratem byl jsem vyzván dopisem zesnulým Ing. Jar. Šulou, bych připravil návrh poštovních známek pro československý stát. Hned po převratu dostavil se ke mně vrchní oficiál Lešetický v zastoupení poštovní správy a žádal, abych zhotovil návrh na nové známky. Ovšem, že jsem se ochotně uvolil. Jednalo se o to, aby ještě do rána příštího dne byl návrh hotov k reprodukci, čemuž jsem také vyhověl."
Otázka: "Byly Hradčany prvním námětem pro známky?"
Odpověď: "Mluvili jsme spolu o námětech, navrhl jsem Osvobozenou vlast - ale z důvodů oportunních a po poradě v úřadě vrátil se pan Lešetický s návrhem, aby ani Hus ani Sokol ani nic podobného, co by některou stranu mohlo nebezpečně hryznout, do kombinace nepřicházelo, a aby se zobrazily jednoduše Hradčany, já jsem zatím k výběru podal několik alternativ, Sokola, Vlast a snad ještě něco jiného - už si nepamatuji. Vzal jsem tedy Hradčany do práce. Aby alespoň nějak myšlenky svobody tam bylo vzpomenuto, dal jsem za chrámem vystoupati paprskům nové záře, která v konečné reprodukci vzala na sebe formu slunce, za Hradčany ovšem slunce zapadajícího. Původně zář za chrámem staroslavných královských Hradčan symbolem nového dne, světla po noci, porobě, tedy vcházející svobody. Možná, že se onomu slunci vytýkalo, že neodpovídá astronomickým zákonům, že nezapadá na východě a nevchází na západě. Tato výtka se vysvětluje předchozím, že jsem byl vázán na Hradčany usnesením poštovní správy a že jsem chtěl symbolizovat jejich obrozenou slávu."
   K dvacetiletému výročí vydání Hradčan řekl mistr A. Mucha - článek Jaroslava Orlického ve Filatelistické revue č. 9/1938:
   Proč jsem zvolil motiv našich památných Hradčan pro první naše poštovní známku?
   Nemohl býti pro mne žádný jiný motiv posvátnější než naše památné Hradčany. Zírali jsme k nim teskně v době naší poroby, zřeli jsme pouhou temnotu. Z oken Pražského hradu nezářilo nikdy světlo na Prahu, národ už přestal téměř doufat, že se jednou naplní věštba našeho slavného Jana Komenského.
   Autor návrhu vysvětlil i smysl některých detailů kresby; tak lipové lístky, symbol slovanství, představují naše země, z nichž střední, největší, Čechy, holubice jsou znázorněním víry a naděje v budoucnost, srdce vyjadřující mírumilovnost a snášenlivost našeho lidu.
   Skutečností je, že Jar. Lešetický požádal asi 30. 10. 1918 malíře Alfonse Muchu, aby zhotovil do tří dnů návrhy na nové výplatní, novinové, doplatní a spěšné známky. Návrh na výplatní známky, na nichž z hlediska reprezentace státu záleželo nejvíce, měl být předložen ještě ke schválení, a proto musel být vypracován do čtyřiadvaceti hodin. Mucha předložil kromě náčrtu známek s obrazem Hradčan též náčrt s husitským a sokolským motivem a alegorii osvobození, dívku v kroji, bylo mu však doporučeno, aby pro definitivní návrh použil obrazu Hradčan, jako námětu politicky neutrálního. Na základě dvou tužkových návrhů na školním kreslícím papíru vypracoval Mucha konečný návrh.
   První náčrt (obr. 01) velikost 84 x 68 mm měl srdcovitý hodnotový štítek s číslicí 25 a holubice odvrácené od štítku; pod ním rozkreslen detail levého horního rohu. Po uvážení obtíží s umístněním a trojmístného hodnotového údaje v srdcovitém štítku nakreslil autor v novém náčrtu (obr. 02) velikost 68 x 68 mm hodnotový štítek oválného tvaru bez údaje hodnoty a s holubicemi obrácenými ve štítku. Konečný návrh, jakýsi střed mezi oběma původními náčrty, předložil Mucha v dané lhůtě.

                (obr. 01)                                          (obr. 02)                       (obr. 03)

   
   Nezávisle na přípravě Muchových návrhů vypracoval tenkrát dvacetiletý rytec Jindra Schmidt náčrt poštovní známky - kupodivu rovněž s obrazem Hradčan doplněným znaky Čech, Moravy, Slezska a Slovenska - a vyryl jej ve dvou velikostech do zimostrázového dřeva. Z dřevorytů pak zhotovil otisky v různých barvách na křídovém papíru, z nichž některé se vyskytují též zoubkované.
   Když vešlo ve známost, že vypracováním návrhu našich prvních známek byl oficiálně pověřen Alfons Mucha, Schmidt v další práci nepokračoval. Dřevoryty a první zkušební otisky předal roku 1948 Poštovnímu muzeu v Praze.

Návrh známek Jindry Schmidta

Návrh a předloha

   Návrhem je podkladem k zásadnímu rozhodnutí o námětu, předloha podkladem ke schválení konečné podoby poštovní známky a současně bezprostředním východiskem a její výrobě.
   V podstatě je tedy předloha zpřesněné překreslení návrhu.

                               (obr. 04)                                                     (obr. 05)

První Muchův návrh

   Perokresba tuší velikosti 110 x 95 mm na hladkém kreslicím papíru (obr. 04) - byla pořízena asi v čtyřnásobné lineární velikosti známky, předloha asi ve dvojnásobné velikosti známky.
   Motivem návrhu je panoráma Hradčan s malostranským chrámem sv. Mikuláše v popředí a se dvěma skupinami křovin ve spodní části obrazu. Orámování tvoří lipové ratolesti a listy, doplněk stylizovaná srdce a holubice. Text je umístněn v levém horním a pravém pásu orámování, hodnotový údaj v oválu v dolním pásu.
   Návrh nebyl určen k přímému použití jako předloha, proto také nebyl - jak ukazuje jeho rekonstrukce - záměrně propracován do všech podrobností, nýbrž ponechával tiskárně volnost, aby kresbu upravila a tak přizpůsobila předlohu svým technickým možnostem. Podle prvního Muchova návrhu byly uskutečněny čtyři kresby.

První kresba (I)

   V předloze, provedené kreslířem tiskárny tuší ve velikosti 58 x 49 mm na bílém kartónu, byl změněn tvar písmene T, dokresleno slunce, zesíleny čáry a oblouky a vyplněny bílé plochy mezi listy v horním, střením a hodnotovém pásu a mezi textem ( obr. 05). Této kresby bylo použito při tisku známek hodnot 3, 5, 10, 20, 25, 30 a 40 haléřů.
   Když vyšly první známky, byly označeny jako zatimní vydání. Veřejnost ani tiskárnu jejich provedení neuspokojovalo, a tak vznikly postupně další kresby.

Druhá kresba (II)

   Pravděpodobně ještě dříve, než vyšly všechny hodnoty I. kresby, pozměnil kreslíř tiskárny Muchův původní návrh vyplněním některých ploch, přelepením textových pásů štítky s pozitivním, tuší nakresleným textem a později též vlepením textových pásů štítky s pozitivním, tuší nakresleným textem a později též vlepením štítků s hodnotovým údajem 100 h, provedeným týmž způsobem. Levý pás orámování byl později pro lepší názornost opět odkryt; v této podobě je předloha uložena ve sbírkách Poštovního muzea (obr.06).

             (obr.06)                                   (obr.07)

   V takto upravené kresbě byl zhotoven zkusmý tisk nevydané známky hodnoty 20h, z něhož vznikla konečná podoba II. kresby (obr.07) , když pro další zkusmý tisky byly vyplněny zbývající plochy levého horního a středního pásu orámování. Ve snímcích původní podoby; použitých pak pro hodnoty 100, 200 a 400 h, bylo učiněno totéž, tedy v každém zvlášť, což mělo za následek, že provedení výplně je u všech tří hodnot navzájem velmi odlišné, a to zejména v rohových výzdobách středního pásu. U hodnot známek 100 a 200 h je příčka hruškovitého oblouku v obou rozích otevřena, avšak pokaždé zcela jinak, u známky hodnoty 400 h je zcela uzavřena. Kresba spirál u známek všech těchto tří hodnot se navzájem velmi liší, a to nejvýrazněji ve tvaru malé spirály v dolní části pravého pásu orámování, jež má u hodnoty 400 (haléřů) dokonce o polooblouk víc (obr. 09).

                        obr. - 09 - 100 h                                                     obr. - 09 - 200 h                            

                                                                  obr. - 09 - 400 h

Třetí kresba (III)

   Sotva byly vydány tři hodnoty II. kresby, vypracoval kreslíř tiskárny, zřejmě za dohledu A. Muchy, předlohu další kresby (obr.10) pro tisk hodnot 1h a 50h.
   Předloha byla vytvořena z nové tušové kresby orámováním a z horního a středního textového pásu, z fotokopie ústředního motivu v původní kresbě se seříznutou základnou a nižšími (a tím i zmenšenými) křovisky, a z fotokopie dolního pásu orámování s detaily poopravenými bělobou, s holubicemi štíhlejšími a oddálenými od bočních rámů. Vodorovné šrafování lipových listů, srdcí a holubic bylo pak provedeno až na kopiích prvotní předlohy pro známky obou hodnot vydaných v této kresbě. Svědčí o tom menší odchylky v provedení.
   Do prvotní předlohy byl vmontován pokusně ručně kreslený štítek s nevydanou hodnotou 300 h (obr.11).
   Rozdíl v dodatečném vyšrafování lipových listů, srdcí a holubic obou hodnot vydaných v III. kresbě záleží na tom, že u známek hodnoty 1h je úplné, zatímco u známek hodnoty 50h je vynecháno šrafování v krku levé holubice a v dolní části pravého srdce. (obr.12)

              (obr.10)                                      (obr.11)

Čtvrtá kresba (IV)

   Pro zhotovení této předlohy bylo zřejmě použito kopie III. kresby, s pozměněným tvarem písmene T a se středním textovým pásem přelepeným kresleným štítkem. Písmena ve štítku jsou zeslabena a text je na výšku stěsnanější. Tuto úpravu umožnila fotomontáž o něco zvětšeného obrazu ústředního motivu, v němž bylo odstraněno slunce a křoviska byla vyšrafována. (obr. 12) Ve IV. kresbě byly vydány známky hodnoty 60, 80, 300 a 1000h.

        (obr. 12)                                      (obr. 13)  

Druhý Muchův návrh

   Na jaře roku 1919 zhotovil A. Mucha novou perokresbu tuší velikosti 111 x 93 mm na kreslicím papíru, která byla podkladem pro vytvoření předlohy V. kresby. Autor na ní vynechal křoviska i slunce, zkombinoval střed I. kresby umístněním textu IV. kresby, vytečkoval listy a holubice, srdce ponechal bílá a vytvořil zcela novou negativní výzdobu levého a pravého pásu orámování (obr. 13). Ani tohoto návrhu nebylo použito v původní podobě pro přemíru světlých ploch. Stal se však předmětem několika pokusů o vytvoření definitivní kresby.

První úprava návrhu

   V kresbě byla ještě ponechána bílá srdce, byly však rozmnoženy a zesíleny spirálové výzdoby. Byla zkoušena s nevydanou hodnotou 80 h v nepoužité úpravě (obr. 14) a pak s navíc pozměněným předpolím hradu s hodnotou 300 h rovněž v nepoužité úpravě (obr. 15).

             (obr. 14)                                    (obr. 15)                               (obr. 16)

            (obr. 17)                                    (obr. 18)                                 (obr. 19)

Druhá úprava návrhu

   V kresbě vodorovně vyčárkovaná srdce a tmavé plochy (obr. 16); byla zkoušena s hodnotami 5, 10 a 20 h v nepoužité kresbě.

Třetí úprava návrhu

   Zde se tiskárna vrátila k původnímu tvaru spirál, srdce byla vytečkována a holubice oddáleny od levého i pravého rámu jako III. kresby. V této úpravě byly zkoušeny hodnoty 20, 25, 40 a 100 h, u posledních dvou v nepoužité kresbě (obr. 17 a obr. 18).

Čtvrtá úprava návrhu

   Vyšla z předchozí, má však odlišnou výzdobu dolního hodnotového pásu a holubice odvrácené od hodnotového štítku. Byla zkoušena s hodnotou 300 h v další nepoužité kresbě (obr. 19) .

Konečná úprava návrhu (V. kresba)

   V další úpravě návrhu byly převzaty holubice III. kresby a společně se srdci vyšrafovány. Spirálová výzdoba i písmo středního pásu byly znatelně zeslabeny a levá horní spirála překreslena do otevřeného tvaru (obr. 20). Tím vznikla V. kresba, v níž byly vydány hodnoty 5, 10, 15, 20, 25, 50, 75, 120, a 500 h.
   Podle upravené předlohy (Va - obr. 21) vytvořil xylograf Cáha dřevoryt, z něhož byl galvanoplasticky získám potřebný počet štočků pro sestavení tiskových desek hodnoty 30 h.
   Známky jimi vytištěné mají stejný obraz, avšak hrubší kresbu, která vznikla jako důsledek odlišného výrobního postupu.

            (obr. 20)                                 (obr. 21)

Tisk známek

Československá grafická unie - A. S. - ČSGU

   Zhotovením našich prvních poštovních známek byla pověřena za státního dozoru tiskárna České grafická unie v Praze. Tento tiskařský podnik vznikl r. 1903 sloučením České grafické společnosti Unie, založené v r. 1900, s reprodukční dílnou Jana Vilíma, zřízenou r. 1898.
   V počátcích měla Česká grafická unie 400 zaměstnanců a 35 tiskařských strojů. Byla zaměřena především na knihtisk, později dosáhla úspěchů i v barevných reprodukcích. Zabývala se i tiskem hudebnin, map a bankovek (pro Černou Horu). Zavedla J. Klíčem vynalezený rastrový hlubotisk pod firemním názvem zvaný "neotypie".
   Pověření k tisku prvních československých poštovních známek zastihlo tiskárnu nepřipravenou a v reorganizaci. Tisku z plochy ani rastrového hlubotisku nebylo možno použít se zřetelem k naléhavé potřebě velkých nákladů poštovních známek a právě knihtiskové oddělení nebylo na žádoucí úrovni.
   Tiskárna nebyla vybavena speciálními tiskovými stroji pro výrobu poštovních známek. Stroje pro knihtisk, použité k jejich výrobě, byly většinou zastaralé, jen dva byly novější. Byly to stroje č. 33 fy Kaiser a synové Vídeň (č. 1596/1895), č. 34, výrobek augsburských strojíren (č. 7614/1891), č. 35 firmy K"onig u. Bayer, Oberzell bei W"urzburg (č. 2922) a č. 10 a č. 11 od fy K"onig Chromo - Format VIII (č. 84 a č. 120/1917).
   Tím vším lze vysvětlit, že i tak jednoduchá tisková technika jakost je knihtisk vykázala během výroby známek emise Hradčany tři rozdílné výrobní postupy.
   Knihtiskový stroj v podstatě vodorovné podloží pro tiskovou formu složenou z tiskových desek, kolem něhož je uspořádána soustava válců. Barvící válce nabírají barvu z barevníku a přenášejí na těrné válce, které přejetím navalují na tiskové desky potřebné množství barvy. Vložený tiskový list je k tiskovým deskám přitlačen tlakovým válcem a tím potištěn.
   V pojmu tisk poštovních známek je zahrnuto i jejich klížení a případné ozoubkování.
   Klížení bylo prováděno mimo tiskárnu.
   K zoubkování se používá zvláštních zoubkovacích strojů (perforaček). Ani v tomto směru nebyla Česká grafická unie dostatečně vybavena. Měla k dispozici všeho všudy řádkové zoubkovaní stroje rozměru 11 ½ , první od firmy Anger a syn Vídeň s ruční pákou, a druhý od firmy A. Hogenforst, Lipsko, se šlapadlem.

 

Časové pořadí zahájení tisku jednotlivých hodnot
Datum	Hodnota (h)	Datum	Hodnota (h)	Datum	Hodnota (h)
16.12.1918	5, 10 I	24.2.1919	50 III	3.7.1919	25 V
19.12.1918	3	12.3.1919	1	23.7.1919	5 V, 120
20.12.1918	20, 25 I	8.4.1919	60	1.8.1919	500
10.1.1919	100, 200	17.4.1919	80, 300	12.8.1919	50 V
15.1.1919	30 I	28.5.1919	1000	12.12.1919	10, 20 V
21.1.1919	40	3.6.1919	15	2.4.1920	30 Va
27.1.1919	400	30.6.1919	75

Technologický postup knihtisku

   Knihtisková reprodukce je jednoduchá,avšak neschopná odstupňovat světlo a stín. Její výhodou je, že tisk je rychlý a levný, její nevýhodou jsou značné a časté odchylky v kresbě a vznik mnoha tiskových vad.
   Tiskové desky jsou zhotovovány odlitím potřebného počtu štočků a jejich sestavením, nebo přenesením, kresby na kovové desky fotografickou cestou a následným vyleptáním. Běžně se používá desek zinkových, zkušenost ukázala, že měděné a mosazné desky, jež se sice obtížněji leptají, jsou daleko trvanlivější.
   Známkový štoček i tisková deska jsou zhotoveny tak, že perokresba předlohy provedená tuší, vykazující pouze světla a stíny (popřípadě přípravná nebo pomocná sestava složená z pomocných tisků), je ofotografována za použitím hranolu (prisma), aby byl získán zrcadlový obraz. Negativ je po opravách překopírován na kovovou desku (zpravidla zinkovanou, proto název zinkografie), opatřenou citlivou vrstvou klihu, bílku, chromových solí apod. Působením světla se při vyvolání ve studené vodě tato vrstva v tmavých plochách, které mají tisknout, se stane nerozpustnou, zatímco druhá je odplavena. Zahřátím se pak vrstva ještě utvrdí, deska je na okrajích na rubu opatřena nátěrem vzdorujícím kyselinám, a leptána zředěnou kyselinou dusičnou (měděné a mosazně desky chloridem železitým). Kyselina pozvolna rozpouští kov v místech nekrytých ochrannou vrstvou. Vytvořená prohlubení jsou podle potřeby leptána několikrát.
   Když je leptání přerušeno, jsou pořizovány zkušební tisky. Při dalším leptání jsou vyvýšená místa chráněna před podleptáním se strany tím, že je na ně navalena barva, jsou zaprášeny asfaltem a pryskyřicí, jež se po zahřátí přelejí přes hrany. Větší prohloubení jsou doleptána koncentrovanější kyselinou solnou, mezery a okraje ofrézóvány. Vyleptaná deska je očištěna a pokud je třeba opravena dorytím.
   Hradčany byly tištěny smíšeným knihtiskem, při němž vyvýšené plochy tisknou obraz i pozadí, a to jednotlivými deskami; jen hodnota 30 h Va, vydaná jako poslední hodnota tohoto vydání byla tištěna tiskovými deskami sestavenými ze štočků v destikusových galvanech.
   Jednotlivé tiskové desky byly zhotoveny fotomechanickou cestou za použití přípravné nebo pomocné sestavy.

Přípravná sestava

   Při výrobě známek všech hodnot téže kresby byla východiskem schválena předloha bez hodnotového údaje. Z ní byly pořízeny fotokopie pro jednotlivé hodnoty, jež u II. a III. kresby byly dodatečně opatřeny výplní, a tyto doplněny vlepením štítku s kreslenou hodnotou. Z takto získané předlohy byl zinkograficky vyroben výchozí pérový štoček dané hodnoty, zhruba ve dvojnásobné lineární velikosti známek. Ze štočku bylo pak vytištěno 100 pomocných tisků, a tyto uspořádány na tuhém kartónu v přípravnou sestavu; na spodní okraj byly dolepeny ještě štítky s počítadly. Mezery mezi známkami činily svislé i vodorovně 7,6 mm a celý kartón měl obrazovou plochu 605 x 525 mm.
   Přípravné sestavy byly zhotovovány bez žádoucí přesnosti (i když celkové rozměry sestav byly v podstatě dodržovány). Důsledkem toho jsou nakloněná nebo vyčnívající známkové pole a nestejné vzdálenosti mezi nimi. Naklonění je nejpatrnější v pravém dolním šestnáctibloku, v němž se jednotlivá pole již nestačila obousměrně vyrovnat se vzniklými úchylkami. Rozdíly v šířkách mezer mezi známkami jsou řidší v svislém směru a činí nejvýše 0, 5 mm. Vyskytují se však u všech hodnot ve směru vodorovném, kde činí až 1 mm. Známková pole nejrozdílovějších mezer nejsou přirozeně vždy sousedy podle zásady, co jednomu ubráno, druhému přidáno, a nejsou někdy ani v témž sloupci nebo řadě, pakliže rozdíl byl rovnoměrně rozložen mezi ostatními známkovými poli. Řady jsou málokdy rovnoběžné, takže nelze ani souhrnně říci o sloupcích, tedy o mezerách svislých, v nichž je jen výjimečně některé ze známkových polí vykloněno.
   Nejvíce rozdílů a odchylek v uspořádání štočků se vyskytuje u známek hodnoty 25 h V. Sestava má horní stranu jakoby prohnutou do oblouku, mnoho odchylek v dolních řadách a nejvíc nakloněných a vyčnívajících známkových polí, zejména ve třetím a pátém sloupci, i velmi rozdílné šířky mezer mezi známkami.

Pomocná sestava

   U známek dalších hodnot V. kresby bylo použito sestav hodnoty 25 (haléřů), do nichž byly vlepovány štítky s vytištěným hodnotovým údajem a na dolní okraj dolepovány štítky s počítadly. Výroba se tak podstatně zrychlila zlevnila, protože odpadla výroba předloh, výchozích štočků, pomocných tisků a přípravné sestavy pro každou jednotlivou hodnotu. Ani v pomocných sestavách nebylo však vyrovnání známkových polí lepší, ač se k sestavování prokazatelně používalo čtvercové sítě, do jejichž rohů byly vlepovány pomocné tisky. Vykazují proto známky všech hodnot V. kresby nakloněné i vyčnívající známky a nestejné mezery mezi známkami.
   Zhotovení přípravných a pomocných sestav ve zvětšené velikosti bylo technicky nutné, protože jedině ze zvětšeniny lze získat při fotografickém pořizování snímku k přenosu na kovovou desku, zmenšeného již na skutečnou velikost tiskové desky, dokonalý obraz jednotlivých známek. Z přípravných sestav se však nezachovala. Důkazem v tomto směru je jen ojediněle se vyskytující pomocný tisk známek hodnoty 30 h I. Ovšem průkaznější je skleněný negativ hodnoty 25 h V, uložený v Poštovním muzeu, na němž velikost ofotografovaných napínáčků nezvratně dokazuje, že jde o zmenšený snímek.
   Také tato hodnota byla odvozena z obvyklé přípravné sestavy, aniž sestavy bylo použito k zhotovení některé další hodnoty V. kresby. Jen náhlá potřeba známek hodnoty 15 h na dopisnice a 75 h na doporučené dopisy, vzniklá změnou výplatních sazeb, způsobila, že tyto hodnoty, pořízené až z později uspořádaných pomocných sestav hodnoty 25 h, byly dány do tisku i oběhu dříve než hodnota 25 h, protože tato byla zatím ještě v zásobě v I. kresbě.
   Z pomocných sestav je v Poštovním muzeu uložena sestava použitá pro hodnotu 20h, vydanou jako poslední v této kresbě. Mimo to se vyskytují volné pomocné tisky hodnoty 25h. Časově i hmotně úsporné důvody nasvědčují tomu, že pro všechny pomocné sestavy bylo použito téže předlohy. A že to byla předloha známek hodnoty 25 (haléřů), to dokazuje chybná kresba levé horní spirály a nevýrazná kresba obrysu vějíře pravé holubice. Ty jsou charakteristické právě pro známé pomocné tisky této hodnoty, s jejímiž odrazy se setkáváme u všech hodnot této kresby. Už bližší prohlídka dochované pomocné sestavy ukazuje, že této sestavy nebylo předtím použito. Štítky jsou pevně přilepeny, aby při fotografování nevrhaly stín, a je těžko si představit jejich odtržení bez porušení hodnotového štítku, zejména při dvojmístném hodnotovém údaji. Podrobné zkoumání archového materiálu známek jednotlivých hodnot dává rozhodující důkaz o tom, že pro každou hodnotu byla pořízena vlastní pomocná sestava. Odlišné prostorové uspořádání je charakterizováno nakloněnými a vyčnívajícími známkovými poli a různými štítky mezer mezi známkami na zcela jiných místních archů.

Tisková forma

   Aby se využilo tiskových strojů a dosáhlo se potřebné kapacity, byly tiskové desky sestavovány do tiskových forem o čtyřech tiskových deskách a jen zcela výjimečně do půlformy a dvou tiskových deskách. Tiskové desky se upevňovaly k dřevěným podložkám malými hřebíky. Vzdálenosti mezi tiskovými deskami byly vodorovně 13 až 35, 5 mm, svisle 62 až 77 mm. Mezery mezi tiskovými dekami byly vyplňovány mezernicemi.
   Pro uspokojení současné potřeby různých druhů známek se výplatní známky Hradčan tiskly také současně se známkami novinovými, doplatními a dokonce i novými výplatními. Tuto tiskovou formu nazýváme kombinovanou.
   Proříznutí želatinové vrstvy těrného válce umožňovalo nasycovat každou svislou polovinu tiskové formy jinou barvou. V každé polovině tiskové formy byly umísťovány tiskové desky téže hodnoty nad sebou, a to zpočátku protisměrně, později stejnosměrně. Proto byly tiskové desky zhotovovány zpravidla ve dvojících. Jestliže stačila k tisku jediná tisková deska, byla použita pouze polovina tiskové formy a v druhé polovině umístněna tisková deska jiné hodnoty, popřípadě i jiného druhu (vydání) známek.
   V jednom případě byla umístněna pod (resp. nad) tiskovou desku určité hodnoty Hradčan tisková deska jiného vydání, ovšem stejné barvy, takže bylo možno využít i druhé poloviny tiskové formy pro další hodnotu. Tak byla tištěna hodnota 300 h Hradčany s doplatní hodnotou 500 h a vedle nich z dvou tiskových desek hodnota 80 h Hradčany.
   Známky hodnoty 1000 h byly tištěny s novinovou hodnotou 30 h, aniž byla obsazena spodní polovina tiskové formy; opětovným, ale převráceným vložením tiskového listu do stroje byla potištěna z téže formy i druhá polovina tiskového listu. Tento postup dokazuje skutečnost, že dvojice soutiskového listu, zachovaného v Poštovním muzeu, pocházejí ze stejných tiskových desek. Že obě hodnoty byly umístněny vedle sebe a nikoli nad sebou dokazuje proměnlivost vodorovných mezer a vztahů mezi jednotlivými tiskovými deskami.
   Z tiskové formy novinových hodnot 2 a 10 h, uspořádaných protisměrně, jejichž tisk byl zahájen současně s tiskem prvních výplatních hodnot dne 16. 12. 1918, byly po vytištění 9000 listů vyřazeny tiskové desky hodnoty 10 h a po vytištění dalších 1500 listů známek hodnoty 2 h vsazeny do pravé poloviny tiskové formy )rovněž protisměrně) tiskové desky Hradčan hodnoty 3 h; v tomto uspořádání bylo pokračováno do 19. prosince v dalším tisku.
   Životnost tiskové formy byla 40 000 listů. Posilnění tohoto výkonu byla rozebrána, tiskové desky potřebných hodnot vyčištěny a opět jich bylo použito v novém uspořádání nebo složení tiskové formy. Dokladem těchto změn jsou odchylné svislé vzdálenosti mezi tiskovými dekami a odlišné umístnění nápichových bodů.
   O počátku tisku uveřejnil některé podrobnosti Lešetický, avšak z pozdějšího období je poznatků mnohem méně; některé pozdější soutisky dokazují především známky se širokými okraji, tiskové zkoušky a pokažené tisky.
   Zatím jsou známy tyto soutisky různých hodnot:

1 + 5 V, 1 + 10 I, 3 + 20 I, 4 x 5 I, 5 + 10 I, 5 I + 400, 5 + 15 V, 5 V + 100, 5 V + 120,
10 + 30 I, 10 V + 15, 4 x 20 I, 20 + 10 V, 20 + 25 I, 20 + 30 I, 4 x 20 I,
25 I + 15, 4 x 25 V, 25 + 15 V, 60 + 3, 80 + 100, 200 + 100, 200 + 500, 200 + 1000,
400 + 100;

s novinovými: 3 + 2 nov., 2 nov. + 3, 5 V + 2 nov., 5 V + 10 nov.,
30 Va + 2 nov., 50 III + 2 nov., 50 III + 6 nov., 75 + 2 nov., 500 + 30 nov.;
s doplatními: 5 V + 50 dopl., 10 I + 50 dopl., 200 + 25 dopl., 80 + 300 + 500 dopl., 400 + 1000 dopl.;

s výplatními Holubice : 30 Va + 15 Hol. Dosud není znám soutisk hodnoty 50 V.

   Tiskové listy byly po tisku rozřezány na jednotlivé známkové archy. Před řezáním však nebyly zřejmě pečlivě srovnány, protože řezem vznikly u jednotlivých archů okraje velmi rozdílné šířky, od velmi širokých až po velmi úzké. Byly - li tiskové listy rozřezány pouze v jednom směru, zachovaly se výjimečně známkové dvojarchy. Celé tikové listy jsou uloženy v Poštovním muzeu.
   Denně bylo vytištěno 4 až 5 miliónů známek. Sečteme - li celkový náklad Hradčan, jenž činil zhruba 750 000 000 střihaných a 414 000 000 zoubkovaných známek, celkem tedy více než jednu miliardu, znamená to minimální potřebu 250 pracovních dnů v období asi 22 měsíců. Uvážíme - li, že se současně tiskly ve značných nákladech i známky novinové, doplatní, spěšné, Legionářské, přetiskové vydání SO 1920, Červený kříž 1920 a letecké 1920 a v druhém roce již i nové výplatní známky, představuje to nesmírné úsilí a veliký výkon, jež zčásti ospravedlňuje výrobní nedostatky a vady tohoto vydání.
   Známky s obrazem Hradčan byly prvně v úředním věstníku ohlášeny v hodnotách 3, 5, 10, 20, 25, 30, 40, 100, 200 a 400 h. S tiskem bylo vytištěny hodnoty 5 a 10 h, dané do oběhu 18. 12. 1918. K této příležitosti byl vydán v subkribci upomínkový list s podpisy osob, jež se podílely na vzniku prvních československých známek.

Dokladový materiál

   O výrobě tiskových desek a technologickém postupu tisku podávají nejedno důležité svědectví známkové archy i jednotlivé známky. Známkové okraje, meziarší, kupóny, deskové označení, otisky hřebů, nápichové body i nápichy jsou důležitými doklady uspořádání tiskových desek a forem i postupu a časového období tisku. Nepřímými důkazy jsou v těchž směrech známky nevydané i původní i pokažené tisky.
   U Hradčan dokazují deskové uspořádání bloky známek s nestejnými mezerami mezi známkami, protichůdné dvojice a počítadla, tiskové uspořádání známky se širokými okraji s částečnými otisky sousedních tiskových desek a známky s meziarším, použité technické pomůcky pak deskové značky, otisky hřebů, nápichové body a nápichy.
   Nejdůležitějšími doklady jsou zpravidla krajové známky, neboť okraje známek mohou dokládat zvláštní úpravu tiskové desky s počítadly nebo bez nich, vzájemnou polohu tiskových desek za tisku i složení tiskové formy. Mohou dobře sloužit jako vodítko k určení známkového pole (typu, deskové vady, retuše), tiskové období nebo výrobní fáze (otisky hřebů, poloha nápichových bodů a nápichů) a jako ukazatel směru zoubkování (protisměrného hřebenového zoubkování) a tím i jako doklad úravosti a četnosti výskytu.
   Nestejné mezery mezi známkami vznikají nevyrovnáním známkových polí při sestavování tiskové desky ze štočku nebo při nalepování pomocných tisků do přípravné nebo pomocné sestavy. Zpravidla bývají rozdíly jen nepatrné.
   Bloky s nestejnými mezerami mezi známkami najdeme u všech hodnot, podstatné rozdíly však spíše v mezerách svislých než vodorovných.
   Počítadla mají za úkol usnadnit poštovním zaměstnancům účetní manipulaci při dělení archů známek. Udávají úhrnou hodnotu předcházejícího známkového celku (např. počítadlo pod prvním sloupcem udává nominální hodnotu těchto deseti známek, počítadlo pod čtvrtým sloupcem hodnotu všech předchozích čtyřiceti známek atd.). Jsou umístněna v dolním okraji archu ve vzdálenosti 4,8 až 5 mm od spodní řady známek.
   Hodnota 30 h Va a hodnota 500 h, tištěná druhou tiskovou deskou, neměly počitadla. Od počitadel se upustilo i u dodatečného nákladu hodnot 200 a 500 h z původních tiskových desek, určené pro letecké přetisky.
   Z dotiskového nákladu bylo dáno do normálního oběhu - tedy bez přetisku - jen menší množství známek nezoubkovaných. V poštovních muzeu je uložen i jeden arch hodnoty 200 h bez leteckého přetisku, vytištěný druhou tiskovou deskou bez počitadel a opatřený běžným zoubkováním. Poznávacími znaky těchto tiskových desek jsou u hodnoty 200 h bod pod číslicí 2 na 99. poli první tiskové desky a přerušený rám pod písmeny PO na 94. poli druhé tiskové desky. U hodnoty 500 h je na 91. poli vrub v levém rámu ve výši středního pásu.
   Známky se stopami tisku sousední tiskové desky na okrajích vznikají nepřesným rozřezáním tiskových listů, kdy řez nejde středem mezery mezi archy. Tak vznikají u některých archů nadměrné okraje se znaky sousední tiskové desky, např. počitadly, deskovými označeními apod.
   Krajové známky dokládající vzájemnou polohu tiskových desek anebo soutisk známek různých hodnot nebo vydání jsou známy u řady hodnot. Nejznámějšími doklady soutisků jsou krajové známky novinové 30 h se stopami počítadel hodnoty 500 h Hradčan v různé vzdálenosti a krajové známky doplatní 500 h se stopami počitadel Hradčan hodnoty 300 h, v obou případech v pootočené poloze.
   Průvodní tisky poskytují velmi často svědectví o deskovém nebo tiskovém uspořádání. Jsou to menší nebo větší části archů se současnými otisky dvou tiskových desek (zpravidla počitadel) nebo dvou hodnot (soutisk) apod. Pokažené tisky (na klíženém papíru) mají tutéž průkaznost, nesou - li otisk dvou různých hodnot.
   Kupóny se u Hradčan nevyskytují. Zoubkované přívěsky různé velikosti, obvykle menší než vlastní známky, vznikly u archů s řádkovým zoubkováním přebytečným úderem do šíře odříznutého okraje známkového archu.

Předběžné a průvodní tisky

   Tyto tisky rozlišujeme podle období, v němž byly pořízeny:
   Předběžné tisky (zkusmé, pomocné a zkušební) předcházejí vlastnímu tisku a zhotovují se v období příprav;
Průvodní tisky (tiskové zkoušky a manipulační tisky) doprovázejí už vlastní tisk.

Předběžné tisky

   V období, kdy je teprve rozhodováno o konečné podobě chystané známky, o způsobu tisku a o materiálu, jehož má být k výrobě známek použito, jsou pořizovány zkusmé tisky - eseje - k ověření vhodnosti kresby, reprodukční techniky, barev, papíru, lepu a zoubkování. Proto se první tři druhy zkusmých tisků zhotovují na křídovém papíru nebo častěji na papíru, jehož se má použít k tisku známek.
   Zkusmé tisky jsou vlastně nevydanými známkami, proto jsou zpravidla opatřeny lepem. Jejich zhotovení předcházejí rovněž přípravné tisky.
   V období příprav tiskových desek jsou pořizovány pomocné a zkušební tisky, jež jsou základem výroby a kontroly desek a jejich stavu. Aby byly co nejvýraznější, zhotovují černou barvou na křídovém papíru. Pomocné tisky jsou otisky výchozího štočku ve dvojnásobné velikosti, určené k sestavení přípravné nebo pomocné sestavy. Zkušební tisky slouží k odhalení vad kresby vzniklých v případném období i během vlastního tisku a tím k odstranění všech nedostatků. Proto se pořizují ve všech fázích výroby a později i při každém přerušení tisku (při rytí štočku v jednotlivých stupních rozpracování, při leptání štočku a tiskových desek, při jejich mechanickém opracování, při dočasném zastavení vlastního tisku apod.).
   Zkusmé tisky dokazují, že hodnota 20 h měla být vydána až v II. kresbě a hodnoty 80 a 300 h až v V. kresbě. Protože však pokusy s konečnou úpravou trvaly příliš dlouho, byly nakonec známky hodnoty 20 h vydány ještě v I. kresbě a hodnoty 80 a 300 h s dalšími pak v IV. kresbě, zřejmě narychlo zapotřebí. Byly zkoušeny hodnoty 40, 100 a 200 h, ale nezdar konečného výsledku, dovršeným novým postupem při výrobě hodnoty 30 h, způsobil, že bylo rozhodnuto vydat známky s novým námětem.
   Zkoušky reprodukce hlubotiskem byly konány ve snaze odstranit nedostatky, které se projevovaly u knihtisku a vyvolaly řadu kritik. Zkoušel se tisk známek hodnoty 10 h I ze sedmdesátikusových tiskových desek (7 sloupců po deseti polích), s počítadly 2.- až 8.- . Na 29. poli (první známka páté řady) je desková vada (nedotištěná jednička). Protože tisková deska se poškodila, byl poslední sloupec ubroušen a ukázkové tisky tisky vytištěny též ze šedesátikusové desky s počitadly 2.- až 7.-. Přípravné tisky byly zhotoveny 09. 01. 1919, ukázkové tisky 12. 01. 1919. Vyskytují se i tisky na žlutém a nafialovělém papíru s lepem.
   Zkoušky s hlubotiskovou reprodukcí byly zdařilé, známky měly pěkný vzhled a tisk byl jako sametový. Proto byl přednost Unie J. Vilím již rozhodnut použit tohoto postupu u známek II. kresby. Když jej však J. Lešetický, zastupující poštovní správu, upozornil, že jediný tiskový stroj, který byl pro hlubotisk k dispozici, vytiskne maximálně 8 až 10 000 archů denně, zatímco naléhavá potřeba činí nejméně 40 až 60 000 denně, zůstalo při knihtisku.
   U známek hodnoty 50 h III sloužily hlubotiskové zkoušky k porovnání s odměněnými návrhy první známkové soutěže z ledna 1919, určené pro definitivní známkové vydání. Proto byly tištěny společně s těmito návrhy a prokázaly, že nové návrhy jsou pro poštovní známky nevhodné.
   Pokusu profesora Karla o tisk z rytiny - z něhož známe otisky tří fází rozpracování - nebylo využito. Podle otisku rytiny byla provedena řada knihtiskových zkoušek druhé úpravy druhého návrhu, které však pro svoji světlost neuspokojily. V téže úpravě se zkoušel i dvoubarevný tisk z šestnáctikusové tiskové desky (4. sloupce po 4 známkových polích, z toho první tři s obrazem Hradčan, čtvrtý s Muchovou Dívkou v kroji). K tisku druhou barvou bylo použito prostřižené šablony.
   Zkoušky kresby u prvních čtyř kreseb jsou poměrně vzácné, protože v důsledku naléhavé potřeby nových známek se započalo s tiskem bez delších příprav. Vyskytují se však hojněji u V. kresby. Za zmínku stojí zejména druhá úprava druhého návrhu, jehož štoček byl pořízen podle otisku rytiny zhotovené profesorem Eduardem Karlem.
   Zajímavé jsou též třetí a čtvrtá úprava druhého návrhu, zkoušená též ve zmenšené velikosti 22, 5 x 19 mm. Zkusmé tisky III. kresby svědčí, že jí mělo být použito pro známky hodnoty 20 haléřů.
   V konečné úpravě V. kresby byla zkoušena hodnota 75 h s nepoužitou kresbou hodnotových číslic. Byly pořízeny i zkušební otisky hodnoty 30 h Va přímo z dřevorytu.
   Zkoušky barev vykazuje opět zejména V. kresba.
   Zkoušek papíru a perforace je jen několik.
   Z úsporných důvodů byly tisky pořizovány i na rubu vyřazených ilustrací tištěných na křídovém papíru. Jindy bylo papíru použito oboustranně.
   Pomocné tisky pro přípravné a pomocné sestavy byly pořizovány ve dvojnásobné lineární velikosti známek. Vyskytují se jen zcela ojediněle.
   Zkušební tisky (černotisky) mají šedočernou až černou barvu. Jsou známy i otisky v modročerné olejovité barvě prorážející na rub.
   Zkušební tisky ze štočků jsou vzácné, neboť se zhotovovaly jen jednoúčelově a zpravidla v jediném nebo pouze v několika málo exemplářích. Jsou sběratelsky zajímavé především tím, že na nich lze demonstrovat funkci zkušebního tisku.
   Při pokusech s třetí úpravou druhého návrhu pro hodnotu 25 h byl zhotoven štoček asi ve dvojnásobné lineární velikosti známky. Na jeho otisku - jak svědčí tiskárenská pracovní fotografie - se projevily vady v kresbě: skvrny nad střechou, ve štítku a pod slovem Mucha. Po ofotografování otisku byly skvrny vykryty bělobou, později byly retušovány i ve štočku, jak dokazuje pozdější (zkušební tisk).
   Známe tedy:
1. otisk z tří fází vzniku perového štočku rytinou;
2. otisk štočků a tiskových desek po prvním zaleptání s neopracovanými okraji a mezerami mezi známkami;
3. otisky z dalšího leptání s vyčištěnými mezerami, avšak ještě neopracovanými okraji s různými vrypy;
4. otisky z pozdějšího období s poškozenými okraji, otisky hřebů apod.
   Zkušební tisky odkryly chybnou kresbu levé horní spirály (otevřené) v předloze V. kresby a u hodnoty 75 h přispěly k tomu, že byla opravena nevhodná kresby číslice 7 (se zaoblenou nožičkou) na jednodušší tvar.
   Zkušební tisky jsou běžné.

Průvodní tisky

   Jsou tiskové zkoušky a manipulační tisky pořizované těsně před zahájením tisku.
   Tiskovými zkouškami se zjišťuje připravenost tiskařských strojů a jejich bezchybná funkce. Slouží k odstranění poruch a vyloučení zmetků. Proto jsou prováděny zpravidla na papíru podřadné jakosti. Protože tyto tisky vznikají v přímé souvislosti se zahájením tisku nebo perforace vlastních známek, jsou to tisky v originálních barvách , popřípadě i s originálním zoubkováním. (Tiskové zkoušky známek v nepoužitých barvách nebo perforací patří do období předběžných tisků).
   Manipulační tisky slouží před tiskem k dokonalému rozetření barvy a po skončeném tisku k odstranění jejich zbytků. Tiskové zkoušky se liší od pomocných obtahů tím, že u nich jde o jednorázový otisk tiskové desky, zatímco k pomocným obtahům se z úsporných důvodů používá papíru již i vícekrát potištěného.
   Se zřetelem k omezeným výrobním možnostem způsobeným poválečnou situací bylo nezbytné pořizovat postupně řadu přípravných tisků. Přesto však lze říci, že jich bylo zhotoveno mnohem víc než bylo nutné. Avšak značné množství vyskytujícího se materiálu nepochází jen z období příprav tisku, ale vzniklo v průběhu vlastního tisku známek.

Přehled přípravných tisků

Zkusmé tisky

   V zkusmých tiscích jsou nabízeny celé sestavy napodobenin, vystříhaných z ilustrací Hirschovy knihy "Třicet let československé známky".
I. Zkoušky kresby
   Většina přípravných tisků nejen že nebyla zničena, ale naopak byla ještě rozmnožena dodatkovými výrobky, z nichž zejména průvodní tisky pořízené na objednávku Klubu českých filatelistů v Praze v údajném počtu 125 000 archů znesnadnily rozeznat hodnotný sběratelský materiál od bezcenného. Avšak i když nebylo využito jedinečných možností studia, jež poskytovaly celé archy (byly totiž podle klubovního časopisu rozřezány), přece jen v nejednom směru osvětlily některé podrobnosti výroby těchto známek, jež by jinak byly unikly pozornosti, např. protichůdný tisk hodnoty 100 h, vzájemná poloha tiskových desek u určitých hodnot, některé soutisky apod.

1. I. kresba:
   Předlohová velikost - 10 h, černá na nažloutlém papíru s lepem:
2. II. kresba:
   otisky štočků s bílým středním pásem - 20 h oranžová na křídovém papíru
   otisky štočků s vyplněným středním pásem - 20 h; zkušební tisk s neopracovanými okraji 20 h oranžová a modrá na křídovém papíru;
3. V. kresba:
a) první úprava druhého návrhu;
   otisky tiskové desky, kresba s původním předpolím - 80 h modrá na křídovém papíru;
   otisk tiskové desky, kresba se změněným předpolím - 300 h zkušební tisk;
b) druhá úprava druhého návrhu
   otisky štočku s plným štítkem a neopracovanými okraji - ohnivě červená, zelená,
   zeleně modrá a tmavě modrá na křídovém papíru, cihlově červená, tmavě červená,
   nachově fialová, modrá, tmavě modrá, zelená a hnědá na bílém papíru s lepem;
   otisky štočku s plným štítkem a opracovanými okraji - červená, fialová, zelená, šedě zelená, olivově zelená, modře zelená, modrá, tmavě modrá a černá na křídovém papíru, žlutá a červená na bílém papíru s lepem;
   otisky štočku se štítkem překrytým bělobou - červená, vínově červená, zelená, tmavě zelená, ultramarinová, modrá a černá na křídovém papíru;
   otisky štočku s retušovaným štítkem - ultramarinová na křídovém papíru;
   otisky tiskové desky - 20 h zkušební tisk na nahnědlém papíru, 5 h světle zelená, 10 h červená, 20 h šedě zelená na křídovém papíru;

c) třetí úprava druhého návrhu
   otisky štočku v předlohové velikosti - 25 h zkušební tisk s neopracovanými okraji, ručně opravený, a zkušební tisk z opraveného štočku, 40 h zkušební tisk, 100 h zkušební tisk, 100 h červeně hnědá na křídovém papíru;
   otisky štočku - 20 h zkušební tisky s neopracovanými i opracovanými mezerami, 20 h růžová, karmínová, hnědě červená,    hnědá,ultramarinová, tmavě zelená a tmavě modrá na křídovém papíru;

d) čtvrtá úprava druhého návrhu
   otisky štočku s plným štítkem - zkušební tisk v normální a zmenšené velikosti na křídovém papíru, světle modrá barva;
   otisk tiskové desky - 300 h zkušební tisk;
e) konečná úprava druhého návrhu - V. kresba -
   otisky štočku - 25 h zkušební tisk s neopracovanými okraji;
   otisk tiskové desky - 75 h zkušební tisk s nepoužitou kresbou sedmičky na křídovém papíru, ukázkový tisk hnědá (I. typ levé horní spirály) a zelená (II. typ);
f) otisk dřevorytu - 30 h Va, negativní obraz, zelená a modrá na křídovém papíru.

II. Zkoušky reprodukční techniky

1. autotypie :
   10 h I, červená na křídovém papíru (pravděpodobně pro informativní účely).

2. hlubotisk (neotypie):
a) 10 h I s vadou tiskové desky (nedotištěná jednička, 29. známka v archu); přípravné tisky (tiskové zkoušky) na papíru bez lepu - 9 barev (2 červené, fialová, 4 modré, olivová a černá) na bílém papíru, 19 barev (3 oranžové, 3 červené, 3 fialové, 2 modré, 3 zelené, olivová a hnědá na nahnědlém papíru, modrá na šedém papíru; ukázkové tisky na papíru s lepem - 17 barev (oranžová, 4 červené, 3 fialové, 3 zelené, 2 olivové, 2 hnědé a 2 černé) na bílém papíru běžné tloušťky, červená, fialová, hnědá a černá na tenkém bílém papíru, oranžová, červená, 3 fialové a šedá na žlutém papíru, oranžová, červená, 2 fialové, šedá a černá na nafialovělém papíru;
b) 50 h III jako společný tisk s odměněnými návrhy ze známkové soutěže přípravné tisky (tiskové zkoušky) na papíru bez lepu - olivově zelená, zelená, fialová, červeně fialová, červeně oranžová, červená, červeně fialová a šedě zelená na bílém papíru, vínově červená a žlutě olivová na nažloutlém papíru lakové barvy, červená, fialová, tmavě hnědá a zeleně černá na nažloutlém papíru běžné barvy, tmavě olivová s vyleptaným rastrem, oranžová, červená, hnědě červená, červěně hnědá a zelená na nahnědlém papíru, fialová a zelená na hnědém papíru, rumělková a zelená na hnědém stříkaném papíru, rumělková, červená a červěně fialová na bílém papíru s lepem, fialová a červeně fialová na žlutém papíru s lepem, rumělková a modře fialová na nafialovělém papíru s lepem;

3. otisk rytiny: zkušební otisky druhého návrhu ze tří fází rozpracování;
   základní kresba s rozpracovanou levou partií,
   základní kresba rozpracovaná až na hodnotový pás a konečná podoba;

4.dvoubarevný tisk: druhá úprava druhého návrhu, plný štítek, společně se zkouškou kresby Dívky v kroji;

a) přípravné tisky - černotisk na hnědém papíru prostřižený jako šablonka pro druhý tisk;
b) ukázkový tisk - v dvojím odstínu modré barvy na křídovém papíru, jednobarevný tisk na tmavě zeleném papíru.

III. Zkoušky barev

5 h I: modře fialová, tmavě modře fialová a světle hnědá na nahnědlém papíru bez lepu, hnědá a tmavě hnědá na křídovém papíru;
5 h V: růžová karmínově červená a karmínová na bílém křídovém papíru, karmínová na nažloutlém křídovém papíru;
10 h I: hnědá na nažloutlém papíru bez lepu (též s obtiskem);
10 h V: růžová, červená a modrá na křídovém papíru;
15 h: zelená na hnědém papíru (též s obtiskem) ;
20 h V: růžová, ultramarínová a modrá na křídovém papíru, olivově žlutá, tmavě oranžová, hnědě olivová, tmavě hnědě fialová, bronzově hnědá a červeně fialová na výrazně bílém bez lepu, 20 barev (3 červené, 7 fialových, 3 modré, 4 zelené, olivově hnědá a černá) na nažloutlém papíru bez lepu, 20 barev (2 oranžové, 2 červené, 5 fialových, 2 modré, 6 zelených, 2 olivové a 3 hnědé) na bílém papíru s lepem;
25 h V: oranžová, tmavě oranžová, červeně fialová, olivová a tmavě olivová na bílém papíru s lepem;
30 h V: olivová na bílém, hnědém a šedém papíru bez lepu, olivová a tmavě olivová na bílém papíru s lepem;
40 h: tmavě žlutá na křídovém papíru, světle zelená na nažloutlém papíru bez lepu;
50 h III: červená a tmavě zelená na nažloutlém papíru bez lepu zelená na křídovém kartónovém papíru;
60 h: žlutá na bílém papíru s lepem;
75 h: žlutá, modře fialová a černá na bílém papíru bez lepu, ultramarinová na křídovém papíru, cihlově červená, červeně fialová, smaragdově zelená, šedě zelená a černě zelená na bílém papíru s lepem;
80 h: šedozelená na bílém papíru s lepem;
100 h: zelená na nahnědlém papíru bez lepu;
120 h: růžová a cihlově červená na křídovém papíru;
300 h: tmavě červeně fialová, modře fialová, tmavě modrá a tmavě zelená na křídovém papíru, 18 barev (2 oranžové, červená, 3 fialové, 3 modré, 3 zelené, 3 olivové a 3 hnědé) na bílém papíru s lepem;
500 h: červená na nažloutlém papíru bez lepu, růžová a tmavě červená na hnědém papíru bez lepu, tmavě hnědá a červeně hnědá na křídovém papíru;
1000 h. tmavě červeně fialová na bílém papíru bez lepu, olivově hnědá na křídovém papíru, černá na bílém papíru s lepem.

IV.Zkoušky papíru

Křídový papír:
   Hodnoty 3, 5, 10 I, 100, 200 a 1000 h v originálních barvách:

Narůžovělý papír s lepem:
   1 h hnědá;

Růžový papír s lepem:
   5 h I světle zelená.

V. Zkoušky zoubkování

Řádkové zoubkování 11 ½ hlubotisk:
   10 h I červeně fialová na nahnědlém papíru bez lepu, červená, modrá a hnědá na bílém papíru s lepem,
   50 h III modrá na bílém papíru bez lepu;

Řádkové zoubkování 13 ¾ knihtisk:
   20 h V modrá na bílém papíru s lepem,
   25 h V olivová a tmavě olivová na bílém papíru s lepem,
   300 h 7 barev (2 oranžové, 2 fialové, 2 zelené a olivová) na bílém papíru s lepem.

Pomocné tisky (dvojnásobná velikost)

Pro přípravnou sestavu:
   30 h I na křídovém papíru;

Pro pomocnou sestavu:
   25 h V zkušební tisk;

Zkušební tisky (černotisky)

Otisky s neopracovanými okraji:
   25 h V zkušební tisk;

Otisk tiskových desek s neopracovanými mezerami:
   10 h I, 10 h V, 15, 20 a 25 h V,
   200, 500 a 1000 h na křídovém papíru;
   75 h nevhodnou sedmičkou a 300 h na křídovém kartonu (rub ilustrací);
   oboustranný tisk 75 h s nevhodnou sedmičkou a 120/5 h V;
   obtisk 75 h s nevhodnou sedmičkou;

s neopracovanými okraji 10, 15, 20 a 25 h V na bílém křídovém papíru;

na křídovém papíru bílém:
všechny hodnoty výjma 30 h Va:
kartónovém   10 a 20 h I, 50 h III, 60 a 80 h;
rub ilustrací   300 h;
olejnatý tisk   15 a 75 h;
oboustranný tisk   10, 15 a 25 h V;

nažloutlém až na nahnědlém kartónovém
všechny hodnoty, dvojitý tisk 100, 200 a 500 h;
kartónovém   10 h I, 10 a 20 h V, 50 h III, 50 h V, 60, 75 a 80 h;
na rubu linkovém   10 h V;
na rubu nahnědlém   5, 15 a 20 h V a 60 h;

na obyčejném papíru
nažloutlém   10, 15, 20 a 25 h V;

              Černotisk známky č. 06 - 10h                                  Černotisky známky č. 08 - 20h               

kartovém   300 a 500 h;

nahnědlém až hnědém
všechny hodnoty, dvojitý tisk 20 a 25 h I;
žlutém   5 h V;
šedém   30 h Va;

Zkouška papíru - 3h ve svislé dvojpásce s počítadlem na nahnědlém papíru bez lepu

Tiskové zkoušky

a) z tiskového stroje
   jednoduché otisky v originálních barvách bez lepu
   na bílém kartónovém papíru 5, 10 a 25 h I;

na obyčejném papíru
nažloutlém   1 h, 3, 5 a 10 h I, 15 h, 20 h I, 50 h III, 75, 100 a 100 h;
nahnědlém   1 h, 3 a 5 h I, 5 h V, 10 h I, 15 h, 20 h I, 20 h V, 30 h I,
   30 h V, 40, 60, 80, 100, 120, 200, 400 a 500 h;
lakové barvy   3 h, 5, 10, 15 a 20 h V, 30 h Va, 40, 75 a 120h;
hnědém   všechny hodnoty;
tmavě hnědém   5 h V;
narůžovělém   5 h V;
růžovém   5 h I, 5 a 25 h V, 75 a 120 h;
červeném   5, 10, 15 a 20 h V, 30 h Va, 200 a 500 h;
nafialovělém   1000 h;
namodralém   15 h;
modrém   15 h;
zeleném   10, 15 a 20 h V, 200 a 500 h;
zeleně šedém   5 h V a 30 h Va;
našedlém   5 h V a 30 h Va; hedvábném 10 h V;
šedém   5, 15, 25 a 50 h V, 60 a 120 h;

b) ze zoubkovacího stroje jednoduché otisky, též v odlišných barvách bez lepu
    řádkem 11 ½     5 a 10 h I na kartónovém papíru;
                             10 h I hnědá na nažloutlém papíru;
                             20 a 25 h I na nahnědlém papíru;
                             5 h V na hnědém papíru;
    13 ¾                 5 h I na kartonovém papíru;
                            15 h nenahnědlém papíru;
                            1 h, 5, 10, 15 a 20 h V, 25 h I, 60 a 1000 h na hnědém papíru;
                            5 h V, 200 a 500 na zeleném papíru;
11 ½ . 13 ¾         5 a 15 h V na šedém papíru;
13 ¾ : 11 ½         10 h V na hnědém 15 a 25 h V na šedém papíru;
hřeben 11 ¾         30 h Va olivová na nahnědlém a modrém papíru;
                            30 h Va tmavě červeně fialová na modrém papíru;
13 ¾ : 13 ½         10, 20 a 25 h I, 120 a 1000 h na nažloutlém papíru;
                            25 h V na nahnědlém papíru;
                            5 a 15 h V a 60 h na hnědém papíru;
                            5 a 25 h V na zeleném papíru;

Manipulační tisky

   Vícekrát ještě na různém papíru bez lepu - stejnosměrně, protisměrně i pootočené; dvojité, trojité i vícenásobné, kombinované dvou i více různých hodnot i vydání; též
s Legionářskými 1919                  všech hodnot
s Holubicí 1920                           5 h Holubice + 500 h Hradčany
s Osvobozenou vlastí 1920          40 h Osvobozená vlast + 5 h V Hradčany
s Hospodářstvím a věda 1920     300 a 600 h Hospodářství a věda + 10 h V Hradčany;
                                                   500 h Hospodářství a věda + 20 h V Hradčany;
se spěšnými 1919                        hodnot 2 a 5 h
s novinovými 1918 - 1920           hodnot 2 - 30 h
s doplatními 1919 - 1920            všech hodnot výjma 250 h;
oboustranné tisky nejrůznějších kombinací.
   V odborném tiskařském názvosloví jsou zahrnuty všechny předběžné, přípravné a průvodní tisky, včetně tiskových zmetků, pod pojmem makulatura. Z hlediska sběratelského tento hromadný pojem nevystihuje pravou podstatu a hodnotu těchto tisků. Je proto na místě vždy přesné označení každého tisku pojmem, který vystihuje jeho účel a poslání (např. zkusmý nebo zkušební tisk, tisková zkouška, manipulační tisky, pokažený tisk apod.).

Ukázka makulaturních tisků

III. Použitý materiál

Kresba - typy, redukce a retuše

   Rozmnožení originálu tiskem má zpravidla za následek, že jednotlivé tisky více či méně liší od předlohy, že mezi jednotlivými tisky vznikají rozdíly. U poštovních známek nás zajímá především základní zjevy - a teprve v druhé řadě vady materiálu a tiskové nedokonalosti.
   Zásadní změny kresby (odlišný rámec, text, velikost apod.) zakládají novou známku, drobnější změny kresby pak tiskové odchylky. U Hradčan jsou takovými odchylkami typy, redukce a retuše.
   Typ je úchylka v kresbě, vytvořená kreslířem, rytcem, nebo úpravářem, již se od sebe liší známkami z různých známkových polí nebo různých tiskových desek. Vzniká při ručním rozkreslováním nebo rytí tiskové desky od pole k poli nebo při zvláštní změně určitého detailu (např. při zaměňování hodnotového údaje) nebo úpravou původní, zpravidla chybné kresby před tiskem, nebyla - li kresba opravena na všech známkových polích nebo ve všech tiskových deskách. Liší - li se základní odchylka (typ) ještě několikerým provedením, vznikají podtypy.
   Redukce (redukovaná desková vada) je odchylka v kresbě způsobená kreslířem, nebo rytcem při opravě deskové vady před zahájením tisku, jimž se pak od sebe liší známky z různých známkových polí nebo různých tiskových desek.
   Retuš je odchylka v kresbě, vzniklá zásahem kreslíře nebo rytce při opravě chybné kresby nebo deskové vady až za tisku, již se pak od sebe liší především známky z téhož známkového pole téže desky z tiskového období před opravou kresby a po ní. Průkaznost retuše předpokládá tedy, že vedle známky s opravenou (retušovanou) kresbou existuje i známka z téhož pole (ovšem nikoli přípravný tisk!) s původní neretušovanou vadou tiskové desky.
   Filatelistický pojem retuše je mnohem užší než její technické pojetí. Pro tiskaře je retuší každý opravný zásah ať už před zahájením tisku nebo po něm. V tomto tiskařském pojetí vzniká ovšem retuší též odlišný typ. Filatelisté se však o opravách před zahájením tisku zpravidla ani nedoví a zahrnují je proto do přípravy tiskových desek. Za retuš proto považujeme až pozdější opravný zákrok (jeho otisk), který můžeme doložit známkovým materiálem. V tomto smyslu nevzniká ovšem retuší odlišný typ, protože by se pak i známka z téhož pole vyskytovala ve dvou typech.
   Z hlediska techniky oprav rozeznáváme retuše pozitivní a negativní, podle toho, jde - li o doplnění nebo prorýpnutí tiskové desky. Pozitivní retuš je vždy obtížnější, a proto se vykytuje zřídka. (Přidání kovu je zejména u křehké knihtiskové desky technicky téměř neproveditelné, zejména u jemných detailů, jako jsou paprsky, linky apod., protože by se námahou tisku brzy opět vydrolily.) Častější je retuš negativní,tedy prorýpnutí nebo odrýpnutí kovu z ploch, které nemají tisknout.
   Důkaz retuše není nikdy snadný. U knihtisku je zvlášť obtížný Z neznalosti průvodních jevů knihtisku jsou jako retuše často mylně označovány bezvýznamné odchylky v kresbě, které vznikly překopírováním, leptáním, poškozením nebo opotřebováním tiskové desky, nestejnoměrným nánosem barvy nebo působením tlakového válce apod. Je proto vždy třeba najít známku s vadou, přesně určit její místo a podle tiskového období zkoumat, nevzniká - li odchylka jako tisková vada, která později zase vymizela, popřípadě nevzniká - li jako dostatečná desková vada poškozením nebo opotřebováním tiskové desky.

Základní rozdíly v kresbě

   Hradčany našich prvních poštovních známek jsou symbolickým námětem.
   Pražský hrad symbolizuje zde státnost našeho národa, orámování jeho slovanskou příslušnost a doplňky přátelskost a mírumilovnost našeho lidu. Jen slunce, které tu mnělo symbolizovat znovuvzcházející svobodu, je tu faktickým omylem, neboť je v astronomické skutečnosti sluncem zapadajícím.
   Známky se uvádějí s nápisem Pošta Česko - slovenská. V hodnotovém údaji není uvedena měna.
   Kresba zabírá obdélník na ležato, rozměru 26, 5 x 22, 5 mm u hodnoty 30 h Va 27 x 23 mm. Byla pětkrát vylepšována. Pamětní tisky z roku 1948, provedené dokonalejší tiskovou technikou, dokázaly, že první kresba byla umělecky nejzdařilejší.
   V podstatě se Muchova kresba nesetkala s porozuměním. Kritické hlasy z řad veřejnosti i sběratelů se stále domáhaly oprav. Plného uznání se mistru Muchovi dostalo až po jeho smrti. Roku 1963 byly ve Velké Britanii uspořádány tři velké výstavy z jeho díla, ve Viktorině a Albertově muzeu a v galeriích Grossvenor a The Artur Jefre. Muchovo dílo bylo po zásluze oceněno a autoru se dostalo uznání jako průkopníku moderního směru známkové tvorby.
   U Hradčan rozlišujeme pět kreseb (I - V). Kresba Va se liší od V. kresby jen hrubším provedením tmavých ploch a tím i zmenšením a zeslabením ploch světlých.
   Hlavní rozdíly v obraze záležejí v kresbě křoví, chrámu sv. Mikuláše a slunce, rozdíly v orámování v kresbě lipových listů, srdíček, holubic a ornamentální výzdoby, rozdíly v textu v kresbě nápisu a hodnotového údaje.
   Křoví je u prvních dvou kreseb (I, II) bílé a chrám je proveden měkce, u dalších kreseb (III, IV) jsou keře vyšrafovány a obrysy chrámu zesíleny; u IV. kresby je na kopuli chrámu přidána vížka, u V. kresby jsou keře vynechány a chrám je překreslen. Slunce je patrné jen u prvních tří kreseb, u posledních dvou bylo vynecháno.
   Lipové listy, srdíčka a holubice jsou u prvních dvou kreseb (I, II) bílé, u dalších dvou (III, IV) jsou vodorovně vyčárkované, u V. kresby jsou listy vytečkovány a srdíčka a holubice vyšrafovány. Ornamentální výzdoba se omezuje u prvních dvou kreseb (I, II) na čtyři spirály s vidlicemi po každé straně horního a postranního orámování, u dalších dvou kreseb (III, IV) je pět spirál s vlnovkou a dva kroužky, u poslední kresby jsou spirály zjednodušeny a kroužky nahrazeny bohatší výzdobou.
   V nápisu (ve slově POŠTA) je tvar písmene T u všech pěti kreseb odlišný; jiné je pokaždé i označení ČESKO - SLOVENSKÁ.
   Odlišný tvar číslic v hodnotových údajích vznikl zřejmě tím, že jejich rozpracování spadlo do různých, od sebe dosti vzdálených období a bylo provedeno pravděpodobně i několika kreslíři. Spolupůsobil tu i tvar hodnotového štítku, který si částečně vynucoval výraznost i velikost číslic podle jejich seskupení v jednomístný, dvoumístný nebo trojmístný hodnotový údaj.

Barvy a barevné odstíny

   Známky s obrazem Hradčan byly tištěny barvami dodávanými firmou Auerbach & Weisberger a spol. v Kozolupech u Plzně a firmou Kast - Ehinger z Vídně. Seznam uvádí tab.
   Vlivem poválečného nedostatku surovin se měnila jakost barev i jejich složení. Vznikla tak řada výrazných barevných odstínů u mnoha hodnot. Také sytost barev se často měnila. Nestejnosměrný nános barvy a nerovnoměrný tlak přítlačného válce se projevovaly zřetelnými barevnými rozdíly, takž dokonce i v témže archu známek vznikaly barevné rozdíly vzbuzující dojem odlišného odstínu.
   Úřední označení barev často převzato ze vzorníku barev dodavatelských firem. Avšak ani toto označování nebylo důsledné a jednotné.

 

Použité barvy
Název podle ceníku firmy			použitá hodnota (h)
žlutý lak tmavý (bez čísla)			30 I
oranžová č. 251			60
rumělka č. 564			40
geraniovaný lak II č. 121			10 I
geraniovaný lak I (bez čísla)			20 V
ohnivě červená č. 120			15
hnědě červená č. 557			1
fialová č. 566			1000
fialový lak I. č. 453			400
červeně fialová (bez čísla)			50 III
pravá červeně fialová č. 458			25 V
brilantně červeně fialová č. 450			3
			30 Va
modrý lak střední č. 303			200
Název podle ceníku firmy			použitá hodnota (h)
berlínská modř č. 301			25 I
minorková zeleň č. 401			300
zelený lak II. č. 403			5 I
viridinová zeleň č. 410			20 I
			10 V
olivová č. 561			80
karmínově hnědá č. 561			100
bronzobvě hnědá (bez čísla)			500
zeleně černá č. 553			75
zelená č. 4597*)			5 V
modrá (bez čísla)*)			50 V
černá č. 809*)			120
*) Barvy od firmy Kast - Ehinger, Vídeň.

Papír a lep

   Zpočátku měla tiskárna k dispozici pouze strojový papír různého původu, většinou podřadné jakosti, plný kazů, zpravidla nažloutlý pórovitý, ale též našedlý, s výrazně mřížkovou skladbou. Od konce ledna 1919 dodávala již tiskárně papír papírna v Labském Mlýně; byl to hladký bílý papír.
   Tloušťka papíru byla různá, od velmi tenkého, tzv. "cigaretového", až po hodně tlustý, kartónový. Pro vytištění dodatečného nákladu známek hodnoty 200 a 500 h pro letecké přetisky, z něhož přišlo menší množství známek do oběhu i jako známky výplatní bez přetisku, bylo použito výrazně bílého silně satinovaného papíru střední tloušťky; pro hodnotu 1000 h bylo použito dokonce i narůžovělého papíru určeného pro tisk známek legionářských.
   U prvních tisků z prosince 1918 a ledna 1919 vyskytuje se nažloutlý pórovitý papír vodorovně pruhovaný. Tvoří jej pruhy 1 mm široké, vzdálené od sebe rovněž 1 mm. Pruhování se však neobjevuje v celém archu, nýbrž pouze jeho částí, nejvýše třemi až čtyřmi řadami známek, a to ještě ne v celé šíři.
   U bílého mřížkovaného papíru použitého pro tisk známek vyšších hodnot najdeme na menších plochách, nejčastěji v okrajích, náznak slabšího a hustšího svislého pruhování.
   Vyskytují se též známky s jakousi nechtěnou "průsvitkou", vzniklou při výrobě papíru.
   Sem patří - opět jen v prvních nákladech ojediněle se vyskytující - "Ladurner", známý u prvních vydání rakouských známek. Je to krátké a nepravidelné vodorovné rýhování našíř papírem, způsobené otiskem švů kovového síta, na němž se hotová papírovina vibrací zbavuje vody. Toto otáčivé, tzv. nekonečné síto má délku 8 až 30 mm a jeho konce jsou při montáži sešity jemným drátem a pravidelnými stehy, jež nemohou zanechat v papíru stopy. Stopy hrubých a nepravidelných stehů jako důsledek neodborně a kvapně provedeného vystavení přetrženého pásu vlastními prostředky papírny se však někdy v papíru objeví. Obdobnou povahu, avšak hlubší a nepravidelný tvar, mají otisky hrubou nití vyspraveného plsťového válce, který lisuje vlhkou papírovinou na potřebnou tloušťku.
   Papír byl opatřován lepem před vlastním tiskem, což je u knihtisku pravidlem.
   Ke klížení se zpočátku používalo nahnědlého kostního klihu, později byl nanášen bílý lep s přísadou arabské gumy. Kostní klih vytvářel tlustší, často nerovnoměrný nános, bílý lep zcela hladkou a tenkou vrstvu. Tiskový papír byl klížen v podniku ve Vršovicích, nejdříve ručně, pak strojně, a do tiskárny přicházel po částech.

Ukázka průsvitky "Ladurner"

Zoubkování

   Pro nedostatek perforovacích strojů byla vydána většina známek s obrazem Hradčan nezoubkovaná. To mělo při poštovní manipulaci za následek časté zastřižení až do samého obrazu. Z hlediska sběratelského tím bylo velké množství známek znehodnoceno. Také to často svádělo padělatele ke zdánlivě snadnému zfalšování vzácnějších známek nezoubkovaných. Odstřihli totiž zoubky u stejných, avšak běžných známek zoubkovaných. S těmito padělky se setkáváme nejčastěji u 15 h hnědě červené a 200 h fialově modré známky a u nehotových hodnot 10, 20 a 30 h V. Zjistit zfalšované známky není obtížné, neboť u pravých známek musí mít všechny čtyři okraje šířku rovnou alespoň polovině mezery mezi známkami, tj. 2, 25 mm.
   Snaha zoubkovat známky byla od počátku. Na Hogenforstově perforovacím stroji byla již 16. 12. 1918 provedeny zkoušky řádkového zoubkování 11 ½ hodnot 5 a 10 h I na bílém a šedém papíru. Protože stroj neměl postačující výrobní kapacitu, byly dány do oběhu zoubkované jen tyto dvě hodnoty, zatímco ostatní byly vydány až do 22. 01. 1919 nezoubkované.
   Počátkem ledna 1919 získala tiskárna řádkový perforovací stroj pro rozměr zoubkování 13 ¾. Zkoušky byly provedeny 8. ledna. Prvními známkami perforovanými na tomto stroji však teprve hodnota 15 h.
   V květnu 1919 zakoupila tiskárna automatický perforovací stroj pro hřebenové zoubkování 13 ¾ : 13 ½  a koncem téhož roku ještě stejný stroj pro hřebenové zoubkování 11 ¾ .
   Aby bylo možno plně krýt potřebu zoubkovaných známek, byl v červnu 1919 dán do provozu i elektrický řádkový perforovací stroj pro rozměr zoubkování 10 ¾ . Toto zoubkování bylo však použito jen v kombinaci s řádkovým zoubkováním 11 ½ nebo 13 ¾.
   Když se hřebenový perforovací stroj rozměru 11 ¾ porouchal (poslední perforovací úder šel daleko od okraje), byly spodní řady archů ozoubkovány řádkově.
   Obě hřebenové perforace se od sebe liší tím, že hřeben 13 ¾ : 13 ½ je ohraničený, tj. vždy nahoře uzavřený, při čemž jedním otvorem přečnívá do postranního okraje a jen posledním úderem zasahuje spodní známkový okraj. Proto lze u něho snadno určit i protisměrný postup perforace. Protože hřeben 11 ¾ je průběžný, tj. nasazuje i končí mimo okraj archu a nemá otvor přečnívající do strany lze u tohoto zoubkování zjistit protisměrný postup perforace. Protože hřeben 11 ¾ je průběžný, tj. nasazuje i končí mimo okraj archu a nemá otvor přečnívající do strany lze u tohoto zoubkování zjistit protisměrný postup jen v případě, je - li zoubkování posunuto.
   Řádkový perforovací stroj 11 ½ značky A. Hogenforst, Lipsko, měl velké a ostré záseky.Aby se výroba zrychlila, použilo se několikrát - u hodnot 5 a 15 h - v druhém směru vyřazeného řádkového perforovacího stoje téhož rozměru značky Josef Anger a synové, Vídeň, který vyráběl otvory menší, tupé a značně roztřepené. Koncem února roku 1920 byl tímto strojem perforován celý druhý náklad hodnoty 120 h.
   Spor o to, co je oficiální zoubkování a co nikoli, trval až do čtyřicátých let. Do té doby se rozlišovala - s řadou mezer a omylů - tzv. přepážková zoubkování od zoubkování nepřepážkových. Nepřepážkovým zoubkováním se nazývala především zoubkování pořízená pro archivní účely ministerstva pošt. V květnu r. 1919 byly k témuž účelu ozoubkovány všechny hodnoty dosud vydané řádkovým zoubkováním 11 ½ (později i ostatní hodnoty) a navíc současně i všechny hodnoty řádkovým zoubkováním 13 ¾ .
   Je známo, že v tiskárně byly opatřeny pro soukromou potřebu známky některých hodnot v rozměru úředně nevydaném a ozoubkovány i známky hodnot, jehož byly vydány jen nezoubkované. Tak např. tehdejší ministr pošt si dal perforovat archy hodnoty 3 h pro svá soukromá novoroční blahopřání. Také Klub českých filatelistů, který si stěžoval, že sběratelé nemají možnost opatřit si známky s odchylným zoubkováním, neboť tyto známky nebyly úředně ani ohlášeny, ani přidělovány, dosáhl svolení, aby pro jeho členy byly dodatečně perforovány archy známky, které klub předloží. Při perforování těchto archů nebyla snad vůbec žádná kontrola; podle mínění poštovní správy nemohla tím být poštovní správa poškozena. Tehdy vznikly zoubkované známky hodnoty 25 h I v řádkovém zoubkování 10 ½, které pak - ač úředně vydány nebyly - zaznamenávaly sběratelské katalogy až do roku 1942.
   V letech 1939 - 1940 zpřesnil a zjednodušil katalogizaci zoubkovaných známek Hradčan Jan Mrňák. V těchto letech byla také objevena a ověřena nouzová zoubkování známek hodnot 15 a 25 h V a 30 h Va. Stalo se, že hřebenový perforovací stroj 11 ¾ nepracoval hned od počátku - zřejmě pro konstrukční závadu - spolehlivě, zejména uprostřed archů. Když bylo na tomto stroji během roku 1919 operforováno asi 140 000 000 známek, závada se zhoršila natolik, že poslední úder šel hluboko do známkového okraje. Bylo třeba stroj rychle opravit. Z tohoto důvodu jej nebylo použito k zoubkování známek legionářského vydání. Po opravě stroje bylo rozhodnuto, aby na něm byla zoubkována hodnota 30 h V. Pak už byl tedy opraven znovu a po opravě se na něm perforovaly ještě známky hodnoty 10 h V. Pak už byl vyřazen z provozu. Z těchto důvodů vzniklo nouzové řádkové zoubkování 11 ½ : 13 ¾ a 13 ¾ : 10 ¾ u známek 15 a 25 h V, řádkové zoubkování 11 ½ , 13 ¾,  11 ½ : 13 ¾ a hřebenové zoubkování 13 ¾ : 13 ½ u hodnoty 30 h Va. U hodnot 15 a 30 h se vyskytlo dokonce sdružené zoubkování řádkovým ozoubkováním neozoubkovaných spodní řad. U známek hodnoty 15 h bylo však toto zoubkování zjištěno jen u doplatních provizórií.
   Zpočátku bylo na perforovacích strojích perforováno současně nejvýše pět archů, později i více.

IV. Výrobní vady

   Poštovní známky vykazují velmi často vady vznikající samovolně jako důsledek vadného materiálu anebo jako důsledek závad při jejich výrobě. Jsou to otisky deskových vad, vady v materiálu, vady v papíru, kde se nalézají kazy, nastavovaný, stržený nebo zkrabacený papír apod. Vady způsobené tiskárenskými stroji nebo jejich nedokonalou obsluhou jsou: silně nebo slabě vytlačený tisk, smykový nebo dvojitý tisk, tisk na lepu, strojový obtisk, závoje, skvrny a otisky cizích tělísek, slité bledé, šmouhovité, kapkovité a nečisté tisky, složky, přeložky a záložky, nerovnoměrně nanesený a vynechaný lep. U známek zoubkovaných jsou to: dvojité a posunuté zoubkování, vynechané zoubky anebo zoubkování, slepé a nečisté zoubkování.

                                                               Složka u známky č. 08 - 20h - modrá  

                                               Výrobní vada - posunuté zoubkování u známky č. 09 - 20 h

Tiskové vady

   Tyto vady mají charakter nahodilosti, protože vznikají jako důsledek poruchy nebo nesprávného chodu strojů, resp. vadné manipulace, patří do zmetků, tj. do tiskového odpadu. Sběratelský význam mají jen jako doklady o výrobě známek. Přehlédnutím kontroly tiskárny se mohly dostat do oběhu jen vady menšího rozsahu. Ostatní opustily tiskárnu zřejmě jen nelegálním způsobem.
   Silně nebo slabě vytlačený tisk je způsoben vadnou funkcí tlakového válce. V pravém případě je tisk jakoby slitý a proráží (i jednotlivé detaily) ostře na rubu známky; v druhém případě je tisk sice barevně sytý, ale jakoby rozmazaný, kontury kresby jsou nezřetelné a na rubu známky chybí charakteristické protlačení. Silné i slabě vytištěné známky se vyskytují u několika hodnot.
   U známek nižších hodnot, zejména 3, 10, 20 a 30 h I a 60, 100, 200 a 300 h se vyskytují slité tisky, vzniklé větším nánosem barvy, jež nebyly vyřazeny zřejmě jen pro naléhavou potřebu těchto hodnot.
   Smykový tisk, zdvojující některé obrysy kresby, vzniká mimořádným pohybem nebo nárazem stroje a částečným opětovným přetisknutím tiskového listu k tiskové desce. Nacházíme jej nejvíce u krajových známek. Vyskytuje se zřídka a snadno bývá přehlédnut.
   Dvojité tisky vznikají selháním posuvného zařízení nebo opětovným vložením potištěného archu do stroje.
   Tisk na lepu je důsledkem obráceného vložení tiskového listu do stroje (rubem navrh).
   Obtisk je následek chodu stroje naprázdno (bez vložení tiskového listu), při kterém se barva z tiskové desky obtiskla zplna nebo zčásti na tlakový válec, takže další tiskové listy pak vykazují kromě normálního otisku tiskové desky na líci současně i tisk na rubu (plný nebo zrcadlový otisk z tiskového válce). Postupujícím tiskem otisky slábnou, dokud se z tlakového válce nanesená barva nesetře úplně.
   Od strojových obtisků je třeba rozlišit obtisky archové, způsobené otiskem nezaschlé barvy a líce jednoho tiskového listu na druhý při skládání tiskových listů na sebe. Archový obtisk rozeznáme podle toho, že se oba tisky vzájemně nekryjí, jak tomu je u strojového obtisku, a že jsou zpravidla méně výrazné. Silněji posunuté obtisky jsou důsledkem prudšího stlačení tiskových archů. Obtisk se v těchto případech nevytvořil v místech mezer mezi známkami na líci, protože ty jsou (v důsledku tlaku při tisku) propadlé a na líci je naopak vytlačena obrazová plocha; obtisková kresba je proto v těchto místech přerušena.
   Téměř u všech hodnot existují dvojité tisky, vyrovnané i posunuté a tisky na lepu, strojové obtisky i částečné a u známek nižších hodnot též obtisky archové.
   Závoje a světliny různých tvarů a velikostí způsobují cizí tělíska, jež se dostala na tiskovou desku (většinou na její okraj), aniž se na ní udržely; při odpadnutí odnesly nánosy barvy, takže v menší části nákladu není vytištěn detail, jenž se delším zabarvováním postupně zmenšoval až zmizel úplně.
   Závoje nejrůznějších tvarů se objevují u známek mnoha hodnot.
   Velmi charakteristické jsou velké závoje u známek hodnoty 120 h na 67. poli II. tiskové desky a 500 h na 71. poli I. tiskové desky.
   Bledý tisk vzniká v důsledku řídké barvy nebo příliš setřeného nánosu barvy. Projevuje se na celé ploše známky nebo na její části bledou (vodnatou) a nevýraznou barvou; slepí tisk vzniká úplným nebo částečným nezabarvením tiskové desky; projevuje se v příslušné části tiskového listu reliéfním protlačením bezbarvé kresby. Bledé tisky jsou u známek emise Hradčany běžné, slepé tisky se vykytují jen ojediněle snadno uniknou pozornosti.
   Bílé barevné skvrny vznikají tehdy, jestliže se cizí tělísko zachytí na tiskové desce tlakem válce se zatlačí do prohlubně v desce a zakrývá část kresby nebo odpuzuje navalovanou barvu. Tím vzniká v části nákladu vynechaný tisk, bílá skvrna, která se v dalším průběhu tisku zabarví a v místě bílé skvrny se pak objevuje barevná skvrna stejného tvaru. Barevné skvrny mají kolem sebe charakteristický bílý prstenec, vytvořený tím, že tělísko zvyšuje v onom místě povrch tiskové desky a oddaluje svým obvodem papír přítlakovým tlakovým válcem k tiskové desce. Když tělísko odpadne, tiskne tisková deska (protože je v tomto místě nedostatečně zabarvena) opět po určitou dobu bílou skvrnu, jež se postupným zabarvováním zmenšuje, až úplně zmizí.
   Nahodile se dostanou na tiskovou desku i kousky motouzu, útržky papíru a podobná tělíska, které zachycují na ostrých hranách tiskové desky a mají obdobné důsledky, liší se ovšem tvarem skvrn.
   Ze skvrn jsou nejvýraznější "zepelíny" u známek hodnoty 5 h I na 27. poli I. tiskové desky a 46. poli II. tiskové desky, z nichž první má velikost až 6 x 3 mm; v první části nákladu je skvrna barevná, v další části bílá a postupně se zmenšuje, až mizí. Z neznalosti věci tuto skvrnu často mylně považujeme za vadu tiskové desky a za její retuš.
   Z bílých skvrn si zaslouží zmínky prodloužený štítek u známek hodnoty 120 h na 9. poli II. tiskové desky a větvovitá skvrna v keři na 97. poli hodnoty 300 h.
   Zajímavé jsou též skvrny na známkách hodnoty 1 h na 10. poli II. tiskové desky a skvrny až šmouhy za číslicí na 61. a 71. poli I. tiskové desky známek 5 h I. Ze tří barevných skvrn u hodnoty 400 h se projevuje skvrna z 58. pole I. tiskové desky stejně jako "zepelín" u známek hodnoty 5 h I. Bludné skvrny a kroužky na různých místech kresby na známkách najdeme téměř u všech hodnot. Méně se vyskytují vady v barvě způsobené tiskovou deskou nedostatečně vytištěnou po předchozím tisku, zejména v mezerách mezi známkami.
   U známek několika hodnot jsou známky tzv. "hromovky". Jsou to otisky motouzů a tkanic, jež se dostaly na tiskovou desku.
   Vynechaný tisk je způsoben též útržky papíru, které vznikly mezi tiskový list a tiskovou desku, přijaly tisk a poté opět odpadly.
   Ojediněle byla způsobena vada tělískem (motouzem, tkanicí) dopadlým nebo přichyceným v okamžiku tisku na rubu tiskového listu, jehož obrysy se pak působením tlakového válce objevily na líci.
   Do oběhu se dostaly i šmouhovité a kaňkovité tisky některých hodnot; při tisku známek hodnoty 25 h I vnikl do stroje prach, který u II. tiskové desky způsobil tisk plný teček. Kaňky vznikají přemírou barevného nánosu usazeného v prohlubeninách tiskové desky; v určitém počtu tisků se projevuje barevnými kroužky nebo tečkami, často putuje a mění tvar.
   Kazy v papíru se projevují zejména cizí tělísky (kousky uhlí, hadrů, slámy apod.). Vyskytují i tisky na papíru prodřeném, strženém nebo nastavovaném; jsou dosti časté u hodnoty 20 h I.
   Shrnutí papíru tiskového listu při nesprávném vložení do stroje vzniká zkrabacení, složka, přeložka a záložka.
   Zkrabacení je nepatrné skrčení papíru, způsobené rychlým stiskem tlakového válců projevuje se přerušením kresby a býlími okraji, podobnými prstencům u barevných skvrn; papír nelze roztáhnout.
   Složka je vějířové složení papíru, které po rozložení odhaluje větší nepotištěné plochy. Jestliže složka vznikne před nanesením lepu, slepí se a nelze ji rozložit.
   Přeložka znamená přehnutí papíru na líc; na přeložené části se objevuje tisk na lepu, pod ním vynechaný tisk. Dalším přehnutím přeložky (jimž se dostane líc opět navrch) vznikne dvojitá přeložka.
   Záložka je zahnutí okraje papíru na rub; zahnutá část je nepotištěná a na lící se v místě přehnutí objevuje výraznější tisk.
   Zkrabacení, složky a přeložky se vyskytují často v množství, které nemohlo projít kontrolou tiskárny. Tento známkový materiál se zpočátku dostával do sběratelských rukou zcela legálně. Často prošly kontrolou a byly dány do oběhu i z části pokažené tisky. Již 1. číslo časopisu "Český filatelista" z 15. 1. 1919 hovoří o arších s přehnutými rohy (tisky na lepu), vynechanými zuby i vynechaným zoubkováním. Později unikly tyto závady dozoru jen zřídka, avšak z tiskárny byly vynášeny jako tiskový odpad vyřazené tisky, zejména u tří naposled vydaných hodnot, z nichž se vystříháním získaly všechny druhy těchto vad. Záložky však nejsou příliš časté. Menší výrobní vady unikly dozoru a nalezneme je zřídka i upotřebené.
   Výrobní vadou je také skvrnitý nebo vynechaný lep, nestejnosměrně nanesený lep a lep na okrajích i na líci archů, a to někdy i na tiskové ploše.
   Tiskovou vadou v zoubkování jsou dvojité nebo posunuté zoubkování, vynechané zoubky nebo zoubkování a nečisté zoubkování.
   Dvojité zoubkování vzniká při poruše posuvného zařízení nebo opětovným vložením již perforovaného archu do perforačky. Bývá často i hodně posunuté, nevyrovnané. Kryje - li se velmi těsně, vznikají okraje jakoby trhané.
   Je známé dvojité zoubkování až pilovité a zoubkování posunuté. Vzácnější je podvojné zoubkování přehnutých rohu nebo přeložených částí archů.
   Posunuté zoubkování se projevuje posunem zoubkování někdy až do středu známky, přičemž okraj zůstává nezoubkován. Posunuté zoubkování, včetně hřebenového, je časté. Řidčeji se projevuje posunuté hřebenové zoubkování, ojediněle převrácené. Je to protisměrné hřebenové zoubkování 13 ¾ : 13 ½ , v horním a dolním okraji snadno zjistitelné. U hřebenového zoubkování 11 ¾ není známo a nebylo by jej možno zjistit ani podle okrajů.
   O vynechaných zoubcích mluvíme tam, kde známkové okraje postrádají jen jednotlivé zoubky. Je to za následek poškození nebo vypadnutí perforačních jehel. Vynechané zoubky jsou typické pro počáteční období činnosti řádkového perforovacího troje 11 ½ . Ojedinělým zjevem jsou vynechané zoubky hřebene 11 ¾.
   Při vynechaném zoubkování ušly zoubkování celé strany, vodorovné nebo svislé. Průkazným dokladem jsou ovšem jedině dvojice známek s nezoubkovaným střede nebo krajové známky. Vynechané zoubkování celých řad ve vodorovném i svislém směru je dosti časté. Prodloužené zoubkování, které vytváří nepotištěná políčka v okrajích archů (nepravé "kupóny"), vyskytují se jen zřídka.
   Nečisté zoubkování způsobují tupé jehly. U slepého zoubkování se jehly do papíru jen "otiskly", aniž jej prorazily. Tyto vady v zoubkování jsou typické pro hřebenový perforovací stroj 13 ¾ : 13 ½  .
   Z nevýrobních vad zasluhují zmínky vady vzniklé špatným opatrováním známek, zejména působením kyselin, slunečního světla apod., které často velmi výrazně pozměňují barvu, papír a lep a uvádějí sběratele v omyl.

vady v papíru
kazy v papíru		u všech hodnot;
„Ladurner“		5 h I nezoubkovaná;
ztržený papír		15 h nezoubkovaná;					20 h V, zoubkovaná;
nastavovaný papír		20 h I nezoubkovaná;
tiskové vady
v kresbě:		nezoubkované:					zoubkované:
silně vytlačený tisk		10 a 20 h I, 40, 100 a 200 h;
slabě vytlačený tisk		5 h V, 10, 20 a 30 h I, 60, 80, 100 a 120 h;
smykový tisk		1 h, 10 a 20 h I, 1000 h;
dvojitý tisk vyrovnaný		1 h, 3, 5 h I, 5 a 10 h V, 20 h I,
		20 h V, 25 a 30 h I, 30 h Va, 60,
		80, 100, 200, 400, 500 a 1000 h					20 h V
dvojitý tisk posunutý		1 h, 3 a 5 h I, 5, 10 a 15 h V, 20
		a 25 h I, 60 a 400 h;
tisk na lepu		1 h, 3 a 5 h I, 5 h V, 10 h I, 10 h V,
		15 h, 20 h I, 20 a 25 h V, 30 h Va, 120 a 200 h;
obtisk :
strojový celkový		všechny hodnoty					1 h, 5, 10, 20 a 120 h V;
strojový částečný		všechny hodnoty
archový		10 a 25 h  I, 25 a 50 h V, 200 h;
závoje		všech hodnot,					všech hodnot;
skvrny barevné		1 h, 5 h I a 400 h,					5 h I;
skvrny bílé		5 h I, 120, 300 a 400 h,					5 h I;
bludné kroužky		u všech hodnot,					u všech hodnot;
otisky cizích tělísek:
z líce		3, 10 a 25 h I, 50 h V,					5 h V, 20 h I;
z rubu		5 h V
v barvě :
slitý tisk		všech hodnot výjma 1000 h,					1 h, 5 h V, 10 h I,
							10 h V, 15 h, 20 h I,
							20 h V, 25 h I, 25 h V,
							30 h Va, 60 a 200 h;
bledý tisk celkový		všech hodnot výjma 1000 h,					1 h, 5 h I, 10 h V, 15 h,
							20 h I, 20 h V, 25 h I,
							30 h Va a 120 h;
bledý tisk částečný		60, 80 a 200 h,					5 a 10 h V, 30 h Va;
slepý tisk		15 h;
		nezoubkované					zoubkované
šmouhovitý tisk		3, 10, 20 a 25 h I, 50 h III a 80 h;
kaňkovitý tisk		3, 5 a 10 I, 15 h, 20 h I, 200 h;
nečistý tisk mezer		10 a 20 h I, 50 h III a 300 h					5 h V;
nedostatečně
očištěnou deskou		10 h I a 15 h;
nedostatečně
zabarvenou deskou		25 h I, 50 h III a 75 h;
v papíru:
zkrabacení		všech hodnot,					1 h, 5, 15 a 20 h V;
složky jednoduché		1 h, 3 a 5 h I, 5 h V, 10 h I, 10 h V,
		15h, 20 h I, 20 h V, 25 h I, 25 h V,
		40 h, 50 h III, 120, 200, 400, 500
		a 1000 h;
složky podvojné		10 h V,					5 a 20 h V;
přeložky		1 h, 3 a 5 h I, 5 h V, 10 h I, 10 h V,
		15 h, 20 h I, 20 h V, 25 h I, 30 h Va,
		40, 100, 200 a 1000 h;
záložky		5 h I, 5, 10, 20, a 25 h V, 60, 75
		a 1000 h;					25 h I;
v klížení:
nestejnoměrný lep		1 h, 10 a 20 h I;
zaklížení		1 h, 3, 5, 10 a 25 h I, 75, 80 a 120 h,					10 h V;
pokažené tisky		všech hodnot;
v zoubkování:
dvojité
souběžné vodorovné		5 h I, 20 h V, 25 h I, 25 h V, 60 h;
souběžně svislé		20 h I, 120 h;
překrytě pilovité
vodorovně		5 h I, 5 h V, 10 a 25 h I;
překrytě svislé		20 h I, 20 h V, 25 h I;
poskočené		5, 10 a 20 h V, 30 h Va;
podvojné		10 a 20 h I, 20 h V, 200 h;
posunuté zoubkování
řádkové vodorovné		1 h, 5 h I, 5 a 10 h V, 25 h I, 25 h V;
řádkově svislé		5 h I, 5 h V, 10 h I, 10 h V, 15 h, 20 h I, 20 h V, 120 h;
hřebenové rozšířené		všech hodnot;
hřebenové zúžené		všech hodnot;
hřebenově uhnuté		25 h I, 25 h V;
převrácené hřebenové
zoubkování		20 h V;
vynechané zoubky
řádkové		5 a 10 h I - vodorovně i svislé
hřebenové		25 h V, 30 h Va
vynechané zoubkování
vodorovně		5 h I, 5 h V, 10, 20 a 25 h I, 25 h V, 120 h;
svisle		5 h I, 5 h V, 10, 20 a 25 h I;
prodloužené zoubkování (nepravé kupóny)
vodorovně		1 h (ř. 13 3/4 nahoře i dole); 25 h I (ř. 11 1/2);
ř. svisle 11 1/2		10 h V vlevo, 1 h, 20 h V vpravo;
nečisté zoubkování (tupé jehly) všech hodnot;
slepé zoubkování		20 h I;
špatné středování		všech hodnot;
pokažené zoubkování		všech hodnot;

V. přehled vlastních tisků - viz. jednotlivé známky a jejich tabulky

VI. Zvláštní tisky

   K těmto tiskům počítáme především známky nevydané, dále známky s tzv. "ministerským" zoubkováním, vzorce, novotisky a padělky.

Nevydané známky

   Jsou hotové výrobky, jež nebyly z nějaké příčiny (nevhodnost provedení, změna sazeb apod.) vydány. Počítáme k nim známky odvolané, nehotové a známky v nepoužitém provedení. Z nich nehotové známky jsou tisky bez náležité konečné úpravy ( bez zoubkování, přetisku apod.), jež nebyly v této podobě použity. Pocházejí většinou z tiskárenského odpadu nebo ze známek, které unikly tiskárenskému dozoru.
   K odvolaným známkám patří ohlášená hodnota 25 h I ve světle ultramarínové barvě, jež byla pro nevhodnou barvu pozastavena a odprodána v celkovém nákladu 10 000 kusů Klubu českých filatelistů v Praze za cenu 4,- koruny za kus.
   K nehotovým známkám řadíme nezoubkované známky hodnot 10 a 20 h V a 30 h Va, jež unikly dozoru a dostaly se do oběhu pouze v nevelkém množství a jen na několika místech. Nebyly také hlášeny Světové poštovní unii obvyklým přetiskem VZOREC; připravené hodnoty 10 a 50 h s tímto přetiskem byly zadrženy na zákrok ing. Šuly pro sběratelské účely, hodnota 30 h nebyla přetištěna vůbec. Z tiskového odpadu pocházejí nezoubkované jednotlivé známky i bloky hodnoty 5 h V v barvě zelené a tmavě zelené a 15 h v barvě cihlově červené a karmínově červené, v obou případech otisky V a VI. tiskové desky (I. typ spirály, útvar vějíře --), jejichž celý náklad byl ozoubkován.
   Mezi nehotové známky patří též zoubkované a nezoubkované známky hodnot 40 h v barvě žlutě olivové a 60 h v barvě zelené bez přetisku ve prospěch Červeného kříže 1920, pro nějž vlastně byly vytištěny.
   Ke známkám v odlišném, avšak nevydaném provedení počítáme všechny známky opatřené zoubkováním pro archivní účely ministerstva pošt, jež byly většinou opatřeny též přetiskem VZOREC a přetiskem SO 1920. "Ministerské" zoubkování je zajímavé tím, že se v něm vyskytuje retuš zlomené větve u 90. pole II. tiskové desky hodnoty 3 h, II. spirálový typ u hodnoty 500 h a modře červeno fialový barevný odstín u hodnoty 1000 h častěji než u známek běžných. V "ministerském" řádkovém zoubkování 11 ½ a 13 ¾ jsou známy též známky hodnoty 200 (haléřů) bez počítadel.                

dvě svislé 4-pásky nálepek obchodníka Černého s obrazem známky 25 h Hradčany, obě jako soutisk 4 různých barev